
Musel jsem se donutit nezírat s otevřenou pusou.
Nasadil jsem tedy výraz aby si něco nezačal myslet, protože ještě chvilku a tekla by mi slina, takže jsem se pokusil o naprosto unuděný obličej jako při každé hodině. Pravda je že pokud byl Gerard v místnosti nikdy jsem se nenudil, protože jsem se zabavil koukáním na něj. Takže jsem se pokusil vzpomenout jaká nuda tu byla než přišel.
"Ne ani ne…jako obvykle se tu nic neděje" ušklíbl jsem se a pozoroval jak se mu chvějou řasy.
"Mmm"zabručel a podepřel si hlavu, pár vlasů mu spadlo do očí.
Kdyby jen tušil…
Kdyby tušil jak si každou chvíli představuju jak hebké by byli jeho rty na mých. Naše společné chvilky. Jak bych se cítil v jeho objetí. Tak zoufale jsem potřeboval cítit teplo jeho těla.
Jak by se tvářil kdybych mu rukou vyjížděl po stehně nahorů.
Kdyby věděl, že on je jediný na koho myslím když ležím v posteli. Když si rukou jezdím po těle a do polštáře sténám jeho jméno…
"Sry že jsem s tebou ráno nestihl cigáro, to víš…můj rozbitej budík." Udělal prsty pomyslné uvozovky nad jeho výmluvou pro učitele a vyrušil mě z mého premýšlení…naštěstí.
Bylo mi jedno proč přišel pozdě, hlavně že byl tady.
Potěšilo mě, že naše ranní kouření zmínil. Těšila mě představa, že mu doopravdy bylo líto, že prošvihl náš ranní pokec u cigarety.
I když mohl stát ráno před školou s kýmkoliv jiným, vždycky přišel ke mně. A když jsem si to uvědomil ještě víc jsem ho teď chtěl obejmout.
Nedokázal jsem mu ani říct, že mě to taky mrzí, nechtěl jsem plácnout, že jsem ho celé ráno vyhlížel a myslel na jeho rty.
Hush don't speak a word about the dreams that i live for
it hurts to reach you when i'm down
dont speak again, i'm still waiting for my turn
Bože, miluju jak mluví nakřivo!
Hodina pokračovala a já se natočil tak abych měl Gerarda ve svém zorném poli.
Další hodinu to vypadalo skoro stejně. Byli jsme ve druhém patře a já seděl na parapetu a pozoroval zmatek venku.
Menší stromy se ohýbali skoro až k zemi a vzduchem lítal kdejaký odpad.
Připadalo mi to vzrušující.
Naše profesorka přišla do hodiny, urychleně si sedla za stůl a vůbec nám nevěnovala pozornost tak jsem pořád zůstával sedět na parapetu.
Jestli bude chtít abych si sedl do lavice tak prosím..ať si řekne, ale do té doby se odtud nehnu.
Přetočil jsem svou pozornost na Gerarda. Otočil jsem hlavou a naše pohledy se střetli. Ale ne tak, že by se na mě Gerard taky otočil. On už na mě koukal. To jsem poznal.
Uhnul pohledem a pak se ke mně zase s úsměvem vrátil.
Byl jsem z toho zmatený.
A nervózní.
Celou dobu co jsem tady seděl mě pozoroval. Nemá to být snad moje práce ho sledovat?
Zatnul jsem pěsti a donutil jsem se přestat přemýšlet nad kravinami.
Gerard tě nesleduje Franku!
Prostě koukal ven a ne na tebe.
A to byl konec sraček v mé hlavě.
Alespoň prozatím.
XX
Vycházeli jsme zrovna ze třídy abychom se opět přesunuli do podzemí na další hodinu angličtiny.
Gerard na mě mezi dveřmi zakřičel, že si jde do automatu pro kafe a odběhl.
Nemůžu ho přece pořád sledovat a být za nim jako ocásek tak jsem se pomalu ubíral cestou ke schodům.
"….prý vyhlásili varování před tornády…" zaslechl jsem mezi hovorem někoho. Asi jsem to nepostřehl ale v chodbě nebyl hluk jako obvykle ale spíš vzrušené mumlání.
Zase přeháněli, jako vždycky touhle roční dobou jsou tu tornáda, ale několik set kilometrů od města. Takže žádná novinka.
Ale v tu chvíli kdy jsem nad tím v duchu mávnul rukou se zvenku ozvaly sirény.
Novinka?
Profesoři byli najednou všude a něco pokřikovaly.
"…Všichni do suterénu školy…pomalu a v klidu…jde jen o preventivní opatření…" zaslechl jsem pár slov od naší třídní která se zčistajasna vynořila za mnou.
Na jejím obličeji co jsem stačil zachytit bylo napsáno, že se vůbec nejedná o preventivní opatření.
Nejdřív mě pohltilo vzrušení. Tornádo. Wow. Pak jsem se začal bát. A pak na mě profesorka promluvila.
"Franku, sežeň co nejrychleji tvojí třídu a běžte do učebny dole kde teď máte být" vyhrkla na mě a oddusala jinam.
Franku, sežeň co nejrychleji tvojí třídu a běžte do učebny dole kde teď máte být pitvořil jsem její slova v duchu a ušklíbl se.
Nezajímala mě moje třída, ale Gerard který byl na opačné straně budovy u automatů.
Vyběhl jsem schody po třech a sprintem běžel co nejrychleji.
We're gonna burn your city
We're gonna bring your system down
U šatny jsem se díval ven oknem div jsem nezakopl o Gerarda který si nesl své kafe.
"Ježiš Franku co tu vyvádíš?" protočil oči a uhnul abych stačil zabrdit a nenapálit to do něj.
"No..to.."vydýchával jsem se. Nebyl jsem rozhodně žádný sportovec a dost mě dostala i ta chvíle co jsem běžel.
"Co?"
"Prý se na nás řítí tornádo…všichni mají jít do přízemí."
"No tam jsem teď mířil." Zasmál se Gerard a já ho bouchl do ramene.
"Nedělej si z toho prdel! T-O-R-N-A-D-O!!" vyhláskoval jsem a dramaticky jsem si přejel prstem po krku.
Gerard se podíval ven oknem. Vážně to vypadlo apokalypticky. Jak jsme tam tak stáli a koukali oba z okna čekal jsem, že zpoza budovy na nás vykoukne obrovskej smrtící trychtýř megalitickejch rozměrů jaký jsem vídal ve filmech.
"Wow." Vypískl Gee."Tak jdeme."
Položil svoje kafe na parapet a oba jsme opět zamířili chodbou zpátky abychom se dostali do narvaného suterénu.





tyblaho
moje nocni mura
ale skvele napsany!
snad brzo bude dalsi jinak to nepreziju!!!!!!!!!!!!!
a Spade proste k tyhle story patri
nic jinyho