
Spal jsem tvrdě, možná se mi i něco zdálo ale všechno se vytratilo když jsem pod polštářem uslyšel vyhrávat Mansona kterého jsem měl nastaveného na budíka.
Protože bez něj nevstanu.
Protože bez něj nevstanu.
Wake up you sleepy heads get out of bed
Pokoušel jsem se otevřít oči ale spíš jsem je mhouřil do tmy která pořád v pokoji byla. Vystrčil jsem ruku z pod peřiny a zjistil jsem, že v místnosti je děsná zima.
Nejspíš jsem zapomněl včera večer zavřít okno.
Šel jsem spát dost pozdě. Nebylo to ani tak včera jako už dneska. Myslím, že jsem usnul kolem třetí ráno.
My batteries died sometime ago
Šáhl jsem pod polštář a nahmatal neustále vyhrávající mobil a zamáčkl jsem ho. Bylo šest hodin.
Tři hodiny spánku.
Rukou kterou jsem měl vyndanou jsem si promnul oči a snažil se nahmatat vypínač od lampičky vedle postele. Po pár přehmátnutích jsem ho konečně našel a pokoj zalilo mdlé světlo a já mrzutě otevřel oči.
Nechtělo se mi ani trochu ze zahřáté peřiny do které jsem se schoulil a ještě na chvíli oči zavřel. Málem jsem znova usnul.
S peřinou pevně obmotanou kolem těla jsem se posadil a široce zívnul. Na kotníky mi začalo táhnout. Přešel jsem po pokoji k oknu a s prásknutím ho zabouchl. Podíval jsem se ven, kde se začalo dělat světlo i když děsně pomalu.
Pak jsem se otočil a opět jsem přepochodoval místnost v peřině až k otevřené skříni kde jsem z podlahy sebral kalhoty co jsem tam včera hodil a v šuplíkách vedle jsem vyhrabal trenky a tričko. Rychle jsem se do toho pod peřinou navlékl. Byla to docela fuška takhle po ránu ale aspoň jsem se vyhnul chladu.
A aspoň mě to probralo.
Ze země jsem sebral tužky, můj skicář, knížku, mp3…to byla moje výbava do školy.
Věci na zahnání nudy. Většinou buďto spím nebo využiju to co jsem si přitáhl sebou.
Poslední dobou to byli nevyužívané věci a bral jsem si je jen proto abych vypadal nenápadně. Aby nebylo poznat, že je něco jinak. Asi to ode mě bylo paranoidní, ale nechtěl jsem aby se někdo dozvěděl že místo mého flákání pod lavicí teď každý den ve škole civím na Gerarda.
Možná si toho někdo všimnul, ale asi ne protože jsem nic neslyšel.
Ono totiž když se zmíníte o mě. O Frankovi Ierovi doprovází to dlouhou historku, divné pohledy, ještě podivnější poznámky a dohady.
Že jsem gay se dozvěděli všichni před rokem když jsem přišel na třídní akci se svým tehdejším přítelem a představoval jsem ho jako normálního kamaráda.
Pak jsem se ožral a předvedl s ním vášnivou líbačku na jedné z pohovek…a pak jsem všem co se ptali potvrzoval, že jsem fakt gay.
Můj přítele se se mnou pár týdnů po tom rozešel.
I miss my first love bad and its driving me mad
A od té doby mám nálepku gaye. Gay. Ta buzna. Bukva. Náš malej teploušek Frankie…a podobně.
Některým to nevadilo. Těch bylo, ale málo. A ostatní byli šokovaní, zhnusení a někteří zvědavý.
Opravdu jsem se bavil nad tím když jsem je zaslechl jak polemizují nad tím jestli si to nechávám fakt dělat do prdele a kolika klukům jsem to dělal a jestli jsem to vůbec dělal…možná si jen vymýšlím, abych byl zajímavý, ale přece mě nikdy neviděli s žádnou holkou.
'Všichni kluci pozor, jde sem Frank…a chce vám ho nacpat do prdele!'
Časem je to ale přestalo bavit pokřikovat když jsem si jich nevšímal. Pohlížel jsem na ty lidi jako na odpad. Byli mi ukradení a neměl jsem proč se kvůli takovým frajerům trápit či sebepoškozovat nebo mít deprese.
Doopravdy jsem měl jen strach z představy, že bych se mám říznul i když jsem o tom zezačátku uvažoval. Jenže jen na to pomyslet bolelo.
A nemyslete si o mě že jsem baba.
Choval jsem se prostě jako vždycky a bavil se stejnými lidmi jako předtím , kterým moje orientace nevadila.
Mezi nimi byl i Gerard.
Nechci říct, že bychom byli nejlepšími přáteli.
I když si občas přeju abychom byli.
Bavili jsme se spolu jen ve škole. Neměl jsem ani jeho telefonní číslo. Byla vzácnost když jsme se potkali třeba na nějaké akci nebo venku když jsem sám bloumal po parku.
A teď jsem pod lavicí přidržoval knížku do které jsem se nekoukal a pozoroval jeho zátylek přede mnou.
Nemůžu přesně říct kdy se to stalo.
Ale to se stává když někdo s vámi začne trávit trochu víc času. Někdo v kom vidíte spřízněnou duši. A ještě když je ten někdo tak roztomilej jako Gee.
Začal jsem milovat všechno na něm. Každý jeho pohyb, jeho styl, jeho rozcuchané vlasy. Jeho pohledy, jeho chůzi, křivou pusu když mluvil, to jak držel cigaretu a jak vyfukoval kouř když jsme spolu ráno před školou kouřily.
Každou chvíli jsem se na něj musel koukat.
Desperation
Needing you
Every last breath
I scream for you
"Franku?" matka vstrčila hlavu ke mně do pokoje. Byl jsem už oblečený ale rozčilovalo mě, že si sem jen tak přijde ani nezaklepe.
"Co?"vyštěkl jsem ale ani to nepostřehla.
"Nechceš vzít do školy autem? Venku fouká silný vítr a má prý pršet."
"Ne to je v pohodě."ani jsem se na ní nepodíval a hodil na sebe bundu a prošel kolem ní z pokoje.
"Nechceš něco k jídlu? Nemůžeš být pořád o hladu Franku, jsi kost a kůže." Dupala pořád za mnou.
"Joo…něco si koupim cestou nebo v automatu ve škole."řekl jsem otráveně a doufal, že jí tím už odeženu.
"Dobře zlato a dávej na sebe pozor."
"Hmm, čau."
A vylítl jsem ze dveří dřív než mě stačila obejmout. Bez snídaně, mírně naštvaný jsem vyrazil do nepříjemného větru, který mi hodil už i tak všechny moje rozcuchané vlasy do obličeje.
Obloha byla zatažená, a celé město bylo ponořeno do divného chladného šera. A ještě ten hnusný skučící vítr, který všechno smetí na ulicích vynášel vysoko do vzduchu a trhal listy stromů.
Matka by určitě ještě podotkla, že jsem tak hubený že mě ten vítr odnese. A skoro jo. Šel jsem ztěžka a pomalu.
Nasadil jsem si kapuci a došel na zastávku. Ještě mě čekalo 20 minut busem než uvidím objekt své touhy.





frank mi příjde tak trochu posedlej