
/Je tady konec konců. Konec vlkodlaků. Konec.Konec.:D/
xxx
Jessie pro mě ten večer nešel. Prý má nějaké věci na vyřizování.
Vracel jsem se sám. Pobrukoval jsem si zrovna svůj oblíbený song a těšil se až uvidím Jessieho. Před domem kde jsme pobývali stál nějaký chápek a zíral nahoru.
Normálně bych kolem něj prošel jen tak jenže něco mě na něm upoutalo. Něco co mu viselo přes rameno.
Není to můj…..BATOH?!
Vracel jsem se sám. Pobrukoval jsem si zrovna svůj oblíbený song a těšil se až uvidím Jessieho. Před domem kde jsme pobývali stál nějaký chápek a zíral nahoru.
Normálně bych kolem něj prošel jen tak jenže něco mě na něm upoutalo. Něco co mu viselo přes rameno.
Není to můj…..BATOH?!
Jasný, že batoh jaký jsem si koupil si mohlo koupit tisíc jiných lidí jenže to co jsem si myslel celou dobu od toho okamžiku co se Jamie objevil…
"Kde si vzal ten bágl?!" zařval jsem na něj bez varování a přitiskl ho ke zdi.
Vypadal šokovaně, ani trochu jsem se nedivil.
"Tak KDE?!" vřískal jsem mu do obličeje a trhal mu batoh z ruky.
Trochu se vzchopil a začal se bránit, ale byl jsem o dost silnější.
"NO?! Řekni mi to nebo to z tebe vymlátím!" Napřáhl jsem pěst ve výhrůžce.
"TAK JO, JO…"bránil se a popadal dech protože jsem ho držel pod krkem a on nemohl dýchat.
Nepatrně jsem povolil a on se zhluboka nadechl. Čekal jsem a byl jsem netrpělivý až to z něj vypadne i když jsem jeho odpověď znal už dávno.
"Řekl abyhc ten batoh vzal…prostě…nevím…zaplatil mi a…"
Pokračoval ale mě to bylo jasné. Akorát jsem nechápal proč ten chlápek přitáhl ten batoh sem.
Chtěl jsem ho uškrtit. Zabít a rozcupovat svými ostrými zuby.
"…nevěděl jsem, že tu budete…potřeboval jsem sním mluvit a…"
"Kde sou naše prachy a věci co tam byli?!"přirazil jsem ho znovu ke zdi a zatřásl jsem s ním znovu když mi neodpovídal.
"UTRATIL SEM JE KURVA JASNÝ?!"ječel.
Nic nebylo nikdy jasnější. Jamie prostě někomu zaplatil aby nás okradl a pak se náhodou objevil a pozval nás k sobě…a proč? Proč?! Pořád ty dny co trávil s Jessiem…Jessie neviděl to co já. Jak se k němu Jamie lísá aby mě odstranil a ublížil mi. Je to bezcitná stvůra. Nelidská stejně jako ty vlkodlaci v horách. Měl by být s nimi na hromádce a já bych jim s chutí rád hodil do jejich doupěte bombu.
V uličce v které do teď bylo ticho se začal prodírat smích a kroky. O chvíli později se z poza rohu vynořily dvě postavy. Jedna kterou jsem chtěl teď ze všeho nejvíc rozmačkat na krvavou kaši a druhá kterou tu kaši objímala.
Jessie's POV
Tak jak jsem Jamiemu slíbil šli jsme bruslit. Nevěděl jsem co mám říct Jephovy. Nechtěl jsem mu lhát ale asi by to nepochopil.
Bylo to teď jiné když jsem šel vedle Jamieho protože jsem si uvědomil že jeho nemiluju. Miluju Jephu a s Jamiem jdu jen proto že je to kamarád a slíbil jsem mu to.
Ale večer se přece jen neodvíjel jak jsem si představoval.
Za prvé Jamie se ocital u mě v hrozně blízké vzdálenosti a mě vždycky začalo bušit srdce. A bušilo tak divoce i když mě Jamie začal líbat a já ho líbal nazpátek.
Nevěděl jsem co mám dělat. Byl jsem neuvěřitelně zmatený a Jamie mě hladil po tváři a mě bylo do breku.
Vraceli jsme se a já byl unavený. Nic jsme neříkali. Já byl pohroužen do vlastních myšlenek a byl jsem zavěšený do Jamieho. Jakmile jsme se vynořili u našeho baráku ztuhnul jsem.
Jepha stál u zdi a viděl jsem ještě nějakou siluetu. Okamžitě jsem se Jamieho pustil.
"Co se děje?!" zeptal jsem se Jephy protože stál ve stínu ale jeho obličej byl vidět. Byl plný nenávisti.
Viděl nás snad s Jamiem? Začal mě přepadat pocit strašné bezmoci a chtěl jsem se mu hned teď za všechno omluvit.
"To byl ON!"řekl rozlobeně, postoupil dva kroky v před a ukázal na Jamieho.
"To on nám ukradl batoh!Všechno to zařídil tady s tím…" zatáhl za rukáv toho chlápka co byl přitisklý ke zdi a srazil ho na zem.
"C-co?" zeptal jsem se zmateně a podíval jsem se zmateně na Jamieho.
"Je to pravda?"zeptal jsem se ho přiškrceným hlasem. Cítil jsem jak se mi slzy derou do očí.
Pohledem jsem přelétával mezi Jamiem a Jephou. V hlavě jsem měl zmatek a asi jsem to dost dobře nechápal.
"Řekni něco!"zasyčel Jepha na Jamieho.
Jamie se ani nepohnul. V očích mu šlehaly blesky. Vzduch se dal krájet a ten muž na zemi začal fňukat.
"Promiň…já…já…nevěděl, že…že tady budou…já.."
"Sklapni!"vyjel na něj Jamie. "Sklapni, sklapni ty…ty.." přišel k němu a kopnul ho do břicha.
"….ty idiote proč si sem s tím chodil!!"
"Jamie!"zařval jsem a tahal ho od toho chlapa pryč. "Co to děláš? Co…cos to udělal? Ty….ty přece takový nejsi…řekni žes to neudělal. Jamie…"
Bylo mi jedno, že tam stojí Jepha a poslouchá, ale potřeboval jsem to od Jamieho slyšet.
Přece mě nemohl zradit…nevěřil jsem tomu….nenenene nemohla to být pravda.
"Víš co Jephe?! Je mi jedno co si zjistil…si nula...neumíš si ani udržet přítele! Ale musím ti teda říct že Jessie líbá fakt neuvěřitelně dobře!" Vychrlil ze sebe Jamie a než jsem si stačil uvědomit co to vlastně řekl vrhl se na něj obrovský vlk. Jamie se přeměnil ještě dřív než o něj opřel svoje tlapy.
Začal jsem křičet. Ten muž na zemi se sebral a utekl pryč. V uličce jsem byl jen já a dva rozzuření vlci zarývající své zuby do krku toho druhého. Nemohl jsem nikoho nijak odtrhnout nemohl jsem se pomalu ani přiblížit. Rozhodně by mě zabili to jsem věděl s jistotou.
Stál jsem v čiré hrůze a snažil se zahlédnout kdo koho kouše. Nevypadalo to dobře.
Byla tam tma ale měl jsem pocit že na srsti jednoho z vlků vidím krev.
Přestalo mi být všechno jedno. Jestli Jepha umře bude to kvůli mně a nikdy si to neodpustím. Zatnul jsem zuby a vrhl se mezi ně. Chytil jsem pod krkem toho s delší srstí co definitivně Jepha nebyl. Na ruce jsem ucítil zuby a pak prudkou bolest. Ale nepovolil jsem a škrtil jsem ho co nejvíc mi to moje zraněná ruka dovolovala.
Viděl jsem jak se Jepha předemnou proměnil.
"Jessie.."vrhnul se ke mně a jediným máchnutím omráčil Jamieho který se v mém náručí proměnil zpátky v člověka a bezvládně ležel.
"Jessie jsi…" Popadl mě za druhou ruku a vytáhl ny nohy. "Musíme pryč…musíme…"popadal dech." Běž nahoru…vem všechny peníze co najdeš…naše věci..honem." Rychle jsem vyděšeně kývl a rozběhl se po schodech nahorů do patra. Popadl jsem nějakou tašku naházel tam pár věcí co by se dali prodat. Vletěl jsem do kuchyně a shodil z poličky všechny hrnky. Sklo se roztříštilo o podlahu a já popadl malý kalíšek v zadu na poličce. Měl jsem štěstí, že jsem jednou viděl tam Jamieho dávat peníze.
Během několika vteřin jsem byl dole. Jepha mě vzal za ruku a utíkali jsme uličkou pryč. Byl jsem udýchaný a moje paže začínala hrozně pálit.
Když jsem myslel, že už vyplivnu plíce ocitli jsme se v metru. Lidé na nás koukali.
Není divu když jsem měl celou ruku od krve.
Jepha mě natlačil ke dveřím.
"Bude to dobrý, na nádraží koupím nějaké obvazy v lékárně."
"Na nádraží?"
No jasně a co jsem si myslel. Že tu zůstaneme? V halvě mi vyvstal obrázek Jamieho ležícího na chodníku.
"Bude nás chtít dohnat." Řekl Jepha jako by mi přečetl tu otázku v očích.
"Jephe.."žačal jsem."Moc mě to mrzí…strašně…já nechtěl jsem…nevěděl jsem jaký je, miluju tě jako nikoho, on…"
"Nemusíš se mi omlouvat."Pochopil, že mluvím o tom polibku. Musel jsem mu to říct. Musel jsem mu to říct. "Není to tvoje vina."
"Ale je…je to moje vina, neměl jsem ho nechat!"
"Nech toho Jessie…nic ti nevyčítám…omotal si tě kolem prstu od první chvíle co se objevil! Měl jsem to zarazit dřív…on..on…nebavme se o tom ano? Je konec..odjíždíme."
Vystoupili jsme z metra a zamířili na nádraží. Nevěděl jsem kam pojedeme. Bylo mi to jedno.
Věděl jsem, ale že sem se už nikdy vrátit nechci.
Nesnáším Londýn.
-END-





COOOOO
?takhle otevrenej konec??
tyyy..jaaa...grrr!!!
nojo to bys nebyl ty no
ale tak jestli je to fakt konec tak tleskam!!proste super story
!!
diky moc moc moc mooc!