
/Takže poslední kapitola je trochu dlouhá tak jí rozdělím do dvou částí...aspoň budete ještě chvíli napjatí:D Jinak dneska mam po všech testech a zkoušeních takže sem přišla domů a vrhla se na psaní:)/
×××
Večer jsem se měl sejít s Jephou jak jsem mu slíbil. Byl jsem už oblečený a chystal se jít.
"Heej nechtěl bys jít brus-?" Jamie vtrhl do pokoje a zarazil se v půlce
věty když mě viděl."-lit."dokončil slovo a zíral na mě s otevřenou pusou.
"Kam se chystáš?"zeptal se mě.
"Jephovi naproti, já…ráno jsem mu slíbil, že ho po práci vyzvednu a asi někam zajdeme." Sklopil jsem oči. Proč jsem se cítil tak provonile? Měl jsem pocit, že mi trochu rudnou tváře.
"Heej nechtěl bys jít brus-?" Jamie vtrhl do pokoje a zarazil se v půlce
věty když mě viděl."-lit."dokončil slovo a zíral na mě s otevřenou pusou.
"Kam se chystáš?"zeptal se mě.
"Jephovi naproti, já…ráno jsem mu slíbil, že ho po práci vyzvednu a asi někam zajdeme." Sklopil jsem oči. Proč jsem se cítil tak provonile? Měl jsem pocit, že mi trochu rudnou tváře.
"Aha…"
Aaaah proč to říká tak zklamaně?!
"Tak zajdem jindy jo?" zeptal se.
"Jo, jo jasně! Určitě!" kýval jsem a už teď jsem se v koutku mé duše těšil až půjdem. Jenže na druhou stranu jsem začal mít čím dál tím větší výčitky kvůli Jephovy.
Kam tohle směřuje?
Než jsem došel na adresu kterou mi řekl Jepha, měl jsem čas o tom přemýšlet.
Cítil jsem se stísněně, Jamie se mi líbil, přitahoval mě. Možná proto, že byl Jephův bratr ale uvědomoval jsem si, že dělám chybu. Ale nejsem z těch kteří mají silnou vůli. Bylo to pro mě neodolatelné pokušení a nemyslel jsem na následky.
Jepha stál před bránou, ruce v kapsách a na hlavě kapuci. Když mě uviděl na tváři se mu rozlil široký úsměv. Usmál jsem se taky.
"Rád tě tu vidím." Přitáhl si mě blíž a na vteřinu se mi zahleděl do očí něž mě políbil.
"Taky tě rád vidím"zašeptal jsem,"kam půjdeme?"
Pokrčil rameny a zamrkal jako děvče. :D
"Půjdeme se dlouze někam projít…chci s tebou být sám."
Věděl jsem co tím myslí. Přes obličej mi přeletěl stín a já chtěl něco rozzlobeně podotknout, ale spolknul jsem všechno co se mi dralo ven z úst. Nechci se s Jephem teď hádat.
"Fajn, nejsi moc unavený?"
"Neblázni,"mávl rukou a já zvednul obočí."No jo jen trochu, ale nic to není."
Chytil mě za ruku a vtiskl mi letmý polibek na tvář.
Došli jsme do nedaleké kavárny kde jsme si vzali kafe sebou a šli jsme procházet místní park pořád dokola. Mluvili jsme a každou chvíli jsme se zastavovali a vášnivě se líbaly.
Nemyslel jsem na nic jiného než na tuhle chvíli ale v duchu jsem věděl, že si vzpomenu co je ve mně špatně až uvidím Jamieho.
Prošli jsme parkem a vraceli se zpátky uličkou kde svítila na konci jen jedna lampa. Ostatní v ulici byli prasklé. Jepha mě oblímal a já šel a byl jsem do něj zapřený.
Zatáhl mě k ke zdu domu a náruživě mě začal líbat. Tiše jsem zavzdychal když mi líbal krk.
Jak dlouho jsme se spolu nemilovali?
Bylo to dlouho…snad ještě předtím než jsme přijeli do Londýna.
Tehdy jsme spolu spali pod skalním převisem když mě Jepha zachránil;zdálo se mit o už tak dlouho; a teď to spolu děláme v temné londýnské uličce. Mohl tudy jít kdokoliv.
Byli jsme přitisknutí na studenou oprýskanou cihlovou zeď a zhluboka jsme oddechovali. Jepha měl zavrtaný obličej v mém krku a já mu prsty projížděl vlasy.
Dával mi letmé polibky všude po obličeji.
Bylo už pozdě.
"Měli…měli bysme jít." Dostal jsem ze sebe.
Přikývl ale viděl jsem na mě, že se mu nechce. Byl jsem idiot. Byl jsem takový idiot. Jak jsem si mohl myslet, že s Jamiem bych měl nějakou budoucnost?! Jak jsem mohl?
Jepha byl jediný koho miluji, koho jsem miloval. Byl tady a miloval mě nazpět a teď mi to šeptal do ucha a mě se začala podlamovat kolena. Netušil jsem jak moc mi chyběl. Teď už to vím. Pohladil jsem ho po tváři.
"Taky tě miluju,"šeptal jsem mu nazpátek."Tak moc"
Všechny naše neshody v poslední době byli ty tam. Zapomenuty. Pryč a já se dokázal jen štastně usmívat.
Jepha's POV
V dalších dnech jsem se cítil jako kdybyhc se znovu narodil. Jessie pro mě chodil každý den po práci a spolu jsme trávili až do noci venku. Bylo to dokonalé.
Všechno bylo tak trochu podobné tomu jako kdybych se do Jessieho znovu zamiloval. Jako kdyby moje city vyprchaly a teď se vrátily v plné síle dvakrát větší než předtím.
U Jessieho jsem pozoroval stejný efekt.
Byli jsme štastní a jediné osobě se to nezamlouvalo.
Jamie.
Ale ten mě teď netrápil. Skoro jako kdyby tady vůbec nebyl.
I když jsem byl v práci od rána do pozdního odpoledne a pak jsem trávil dlouho s Jessiem nezmáhala mě únava. Možná moje vlkodlačí geny mi pomohly a asi to že jsem si dobíjel energii přes Jessieho.
Dostal jsem výplatu. Bylo to dost na to abychom vypadli z města. Chtěl jsem ještě něco do zásoby a pak bychom odjeli. Jessiemu jsem zatím nic neřekl, protože jsem ještě potřeboval tu malou zásobu peněz navíc.
Ještě jen pár týdnů a budeme moct odejít s Jamieho dohledu a když se mi poštěstí už nikdy ho neuvidíme.
A o pár dnů později se stalo něco otřesného. Něco co trochu změnilo běh událostí. Něco co mě ani trochu nepřekvapilo ale pořád jsem tomu nemohl uvěřit a neměl jsem pro to žádný důkaz.





aaa no kurva!!hej tak to sem vazne zvedava jak to dopadne!!!i kdyz to vim ale stejne
hej tyjo si to musim nekdy precist cely!!