
Pozoroval jsem pavouka nahoře na stropě. Lezl sem a tam. Občas spustil pavučinu a odlepil se od zdi a pak se zase vytáhl nahoru a pak zase o kousek vpřed a dolů…
Gerard a Bert seděli na posteli a Bert vykládal dnešní plán. Moc jsem ho nevnímal. Nesnášel jsem jeho hlas, jeho vlasy jeho ruce které se dotýkaly Gerarda.
Nenáviděl jsem všechno na něm.
Jeho rty ze kterých vycházel zvuk který se mi tak příčil utichl.
"Heeej vnímáš?"
"Jo jasně…"odpověděl jsem mu znechuceně.
Pokračoval ve svém výkladu. Těšil jsem se až z tohohle pokoje vypadnu. Byla tu tma a smrad. Večer jsme měli odjet a uskutečnit náš plán. Nemohl jsem se dočkat.
Moje úzkost byla ještě víc násobena Gerardovou přítomností. Tolik jsem si to nechtěl přiznat, ale když to ráno řekl.
Gerard a Bert seděli na posteli a Bert vykládal dnešní plán. Moc jsem ho nevnímal. Nesnášel jsem jeho hlas, jeho vlasy jeho ruce které se dotýkaly Gerarda.
Nenáviděl jsem všechno na něm.
Jeho rty ze kterých vycházel zvuk který se mi tak příčil utichl.
"Heeej vnímáš?"
"Jo jasně…"odpověděl jsem mu znechuceně.
Pokračoval ve svém výkladu. Těšil jsem se až z tohohle pokoje vypadnu. Byla tu tma a smrad. Večer jsme měli odjet a uskutečnit náš plán. Nemohl jsem se dočkat.
Moje úzkost byla ještě víc násobena Gerardovou přítomností. Tolik jsem si to nechtěl přiznat, ale když to ráno řekl.
Musíš mě tolik nenávidět.
Tolik jsem mu chtěl odpovědět, že ano. Ale od té první chvíle co jsem je našel a zase Gerarda po té dlouhé době viděl. Samozřejmě že mi ublížil. Ublížil. A je to vrah.
Jenže proč vždycky to ve mně vře když se ho Bert dotkne? Proč jsem si dnesk celou noc přál aby ležel Gerard v mé posteli vedle mě a ne vedlejší místnosti vedle Berta?
Jaktože se tohle stalo? Jakoby se tím odloučením moje city přeformovaly. A co když jsem ho miloval ještě předtím? Proč jsem se ho valstně vypravil hledat? Nemyslel jsem na pomstu a ani na nic takového.
Myslel jsem na to jak mu být co nejvíc na blízku. Nejdřív jsem měl vztek když jsem ho našel v objetí jiného a měl jsem chuť jim oběma vystřelit mozek z hlavy.
A pak mě napadla jiná věc.
A teď jsem byl s ním a trpěl jsem skoro stejně jako když jsem ztratil Iana.
Gerard nebyl mrtvý ale nebyl tu pro mě a já na něm viděl, že se jeho city změnily.
Ne Gee, teď už ne…už ne.
Čekali jsme do večera. Plán jsme měli probraný a já musel každou chvíli ven na cigaretu abych překryl ten pocit nervozity.
Ano byl jsem enrvozní. Já.
Vnímal jsem každou část svého těla živěji než kdy jindy. Moje ruce, nohy…
Neovladatelný slabý třes v prstech.
A pak jsem všechno okolo sebe v nímal jako kdyby někdo zmáčknul rychlé převíjení.
Stáli jsme v autě před místní poštou. Na druhé straně ulice. Každý z nás muchlal v ruce kuklu a čekali jsme na Bertův povel.
Museli jsme to udělat během pěti minut.
Zdálo se že jde všechno hladce. Měli jsme plný pytel penež a už jsme byli na odchodu.
Ze zadu ale přiběhl ještě někdo kdo tam byl a přetáhl Berta nějakou tyčí.
Nepřemýšlel jsem. Prostě jsem vystřelil tři rány.
Jedna určitě zasáhla srdce protože ten chlap se sklátil k zemi a v očích měl skelný výraz.
Frank mě hned popadl za paži a táhnul mě pryč.
"Bež do auta!!"zavřískl na mě a já se otočil a běžěl. Na ulici jsem zaslechl pár lidí jak zavřísklo. O vteřinu později co jsem nastartoval dopadl na zadní sedačku Bert v bezvědomý a Frank.
"JEĎ!!!"
Další pokyny už jsem nepotřeboval. Šlápl jsem na plyn a řítil se ven z města.






husteeee!!!!
hm tak ted sem zvedava jak to dopadne pze uz si to vubec nepamatuju
a tu fotecku si opet vybrala velmi dobreeee