
❧❧❧❧
Posledních pár dnů bylo…jak to popsat?
Když se Jepha vrátil z každodenního potloukání v bytě vládla dusná atmosféra. Nejdřív jsem se snažil to nějak urovnat a někdy se to zdálo v pohodě ale pak Jepha dostal něco jako šok a byl hrozně zakřiknutý. Snažil jsem se mu pak vyhýbat když byl doma a nějak jsem doufal, že se s tím nějak porve a pak přijde k rozumu.
A vždycky když odešel a já byl celý den sám s Jamiem skoro jsem zapomínal proč jsem tady a kdo mě sem přivedl. S Jamiem jsme si neuvěřitelně rozuměli a celý den jsme blbli. Hráli jsme hry a probírali se všemi věcmi co tu Jamie měl.
Prý chtěl uklidit dávno ale nějak se mu nechtělo…ale když teď má u toho s kým si povídat..
Jepha po pár dnech začal chodit zpátky až za tmy a šel si rovnou lehnout takže nikdo z nás s ním neměl šanci prohodit kloudný věty.
Normálně bych asi šel a chtěl to s ním probrat jenže ve mně bylo zaseté semínko zloby a já chtěl aby se v tom trochu podusil protože kdo by měl přijít a omluvit se?
On!
Když se Jepha vrátil z každodenního potloukání v bytě vládla dusná atmosféra. Nejdřív jsem se snažil to nějak urovnat a někdy se to zdálo v pohodě ale pak Jepha dostal něco jako šok a byl hrozně zakřiknutý. Snažil jsem se mu pak vyhýbat když byl doma a nějak jsem doufal, že se s tím nějak porve a pak přijde k rozumu.
A vždycky když odešel a já byl celý den sám s Jamiem skoro jsem zapomínal proč jsem tady a kdo mě sem přivedl. S Jamiem jsme si neuvěřitelně rozuměli a celý den jsme blbli. Hráli jsme hry a probírali se všemi věcmi co tu Jamie měl.
Prý chtěl uklidit dávno ale nějak se mu nechtělo…ale když teď má u toho s kým si povídat..
Jepha po pár dnech začal chodit zpátky až za tmy a šel si rovnou lehnout takže nikdo z nás s ním neměl šanci prohodit kloudný věty.
Normálně bych asi šel a chtěl to s ním probrat jenže ve mně bylo zaseté semínko zloby a já chtěl aby se v tom trochu podusil protože kdo by měl přijít a omluvit se?
On!
❧❧❧
"Našel jsi něco?"
Seděl jsem na gauči. Za mnou rozsvícená lampa. Za oknem tma. Jepha vracející se domů. Jamie někde venku.
Bylo to přesně to co jsem chtěl…mluvit s ním o samotě protože jaks e zdálo on by před Jamiem nikdy tak nemluvil…a já…no nejspíš taky ne. Tohle bylo jen mezi náma.
"Jo"
"A to?" obočí mi vyjelo nahoru. Pořádně jsem si ho prohlídl. Vypadal…docela strhaně. Přišlo mi že jsem ho neviděl celé měsíce. Pod očima měl kruhy, ne tak výrazné ale byli tam a vypadal tak nějak pohuble.
"Ve skladě…velký krabice a tak.."
Povzdechl jsem si.
"Dneska?"
"Ne týden"
"Pročs nic neřekl?"
"Neptal ses."
A to jsem měl?
"Hele..měli bychom si asi promluvit…ty..vracíš se tak pozdě, nemám šanci…ti něco říct."
"A to?"
"Cože?"
"Co mi chceš říct?"
Nevěřil jsem tomu co vidím. Stál tam jen tak ve dveřích a vypadal jako kdybych ho obtěžoval tím že na něj mluvím.
"No…já…"začal jsem. Nedíval se skoro ani na mě…spíš tak do prázdna."Já měl dojem jestli ty taky nemáš náhodou co říct mě? Chodíš tady kolem čtrnáct dní beze slova, ani se na mě skoro nepodíváš,vím že pracuješ a že to děláš pro to aby sme měli peníze abychom odsud vypadli, ale…jak mám vědět jestli jsme to pořád my??! Jestli mě ještě pořád do svýho plánu započítáváš když děláš jako kdybych neexistoval jako když už ke mně nic necítíš…!"křičel jsem, ale nedíval jsem se na něj a po tvářích mi sjížděli slzy.
"Tak to není."pronesl tiše a podíval se na mě. Udělal pár kroků směrem ke mně.
"Miluju tě, pořád stejně a mám strach.."
"Strach z čeho?"
"Že tě ztrácím."
"C-co?Jak to myslíš? Já tě přece.."
Nestačil jsem dokončit větu protože jsem se strašně lekl když do té tiché atmosféry práskly dveře.
"Čaaau Jessie!Jepho! Nesu pizzu dáte si?"
Zadíval jsem se prosebně na Jephu. Chvíli vypadal, že o tom uvažuje.
"Fajn"přikývl.
Seděl jsem na gauči. Za mnou rozsvícená lampa. Za oknem tma. Jepha vracející se domů. Jamie někde venku.
Bylo to přesně to co jsem chtěl…mluvit s ním o samotě protože jaks e zdálo on by před Jamiem nikdy tak nemluvil…a já…no nejspíš taky ne. Tohle bylo jen mezi náma.
"Jo"
"A to?" obočí mi vyjelo nahoru. Pořádně jsem si ho prohlídl. Vypadal…docela strhaně. Přišlo mi že jsem ho neviděl celé měsíce. Pod očima měl kruhy, ne tak výrazné ale byli tam a vypadal tak nějak pohuble.
"Ve skladě…velký krabice a tak.."
Povzdechl jsem si.
"Dneska?"
"Ne týden"
"Pročs nic neřekl?"
"Neptal ses."
A to jsem měl?
"Hele..měli bychom si asi promluvit…ty..vracíš se tak pozdě, nemám šanci…ti něco říct."
"A to?"
"Cože?"
"Co mi chceš říct?"
Nevěřil jsem tomu co vidím. Stál tam jen tak ve dveřích a vypadal jako kdybych ho obtěžoval tím že na něj mluvím.
"No…já…"začal jsem. Nedíval se skoro ani na mě…spíš tak do prázdna."Já měl dojem jestli ty taky nemáš náhodou co říct mě? Chodíš tady kolem čtrnáct dní beze slova, ani se na mě skoro nepodíváš,vím že pracuješ a že to děláš pro to aby sme měli peníze abychom odsud vypadli, ale…jak mám vědět jestli jsme to pořád my??! Jestli mě ještě pořád do svýho plánu započítáváš když děláš jako kdybych neexistoval jako když už ke mně nic necítíš…!"křičel jsem, ale nedíval jsem se na něj a po tvářích mi sjížděli slzy.
"Tak to není."pronesl tiše a podíval se na mě. Udělal pár kroků směrem ke mně.
"Miluju tě, pořád stejně a mám strach.."
"Strach z čeho?"
"Že tě ztrácím."
"C-co?Jak to myslíš? Já tě přece.."
Nestačil jsem dokončit větu protože jsem se strašně lekl když do té tiché atmosféry práskly dveře.
"Čaaau Jessie!Jepho! Nesu pizzu dáte si?"
Zadíval jsem se prosebně na Jephu. Chvíli vypadal, že o tom uvažuje.
"Fajn"přikývl.





ahojki prosimte hlasuj pro makinku číslo 3 http://bfmv4ever.blog.cz/0812/1-kolo-sonb moc dekuju predem kdyz budes potrebovat ty klidne napis:)rada hlasnu