15. září 2008 v 15:22 | Ms. Crane
|
"Hej kam jdeš?"zavolal na mě, když jsem se otočil a šel pryč. Nesnažil jsem se ani odpovědět a pokračoval v cestě.
"Můžu ti pomoct, jen se nesmíš chovat jako pitomec"
"Já se nechovám jako pitomec"odsekl jsem.
Pokračoval jsem v chůzi a začal se prodírat lidmi. Jamie šel pořád za mnou. Neviděl jsem ho, ale cítil jsem ho.
Z dálky jsem viděl jessieho vlasy rozčepýřené větrem. Přidal jsem do kroku.
"Jessie pojď!"Snažil jsem se ho odvléct pryč.
"Co se děje? Našel jsi ho…?"
"Jessie teď ne, pojď honem…"
"Kam ho táhneš Jephe?"ozvalo se posměšně"Nechceš mu představit mladšího bratra?"
A tak to bylo. Jessie potkal Jamieho.
"Jessie pojď, musíme jít!"Probral jsem se trochu z transu když Jamie pustil Jessieho ruku. Ani trochu se mi to nelíbilo.
Nad námi byla už černá obloha a zvedl se vítr. Kolem nás teď pospíchali lidé a poletovaly sáčky, útržky od vstupenek, listí a všechen ostatní odpad.
"A kam chceš jít?!"Nemáme ani na hotel! To chceš zalézt do nějaké krabice?A proč si mi neřekl, že máš bratra?"To poslední řekl abych to slyšel jen já. V jeho očích jsem viděl výčitky. To nebyl pěkný pocit. Nevím jaké to je když se Jessie zlobí tímhle způsobem. Tohle mi vadilo. Neměl proč být naštvaný nebo mi něco vyčítat. Měl jsem svoje důvody proč mu to neříct a stejně většinu doby jsem si ani nevzpomínal, že mám nějakého bratra.
"Prosím Jessie"šeptal jsem"já ti to vysvětlím,všechno, každá detail, ale teď tu nemůžem zůstat, musíme jít!"
"Ale Jephe..." držel jsem ho za ruku a co nejnaléhavěji se ho snažil odvést.
"Kam jdeme?! Nemáme peníze, nic!Tak kam mě vlečeš?!"
Na obličej mi dopadlo prvních pár kapek. A pal jsem myslel, že exploduju.
"Můžete jít ke mě....."???????"Nemám moc velký byt, ale vejdete se...em...oba"
"Nepotřebujeme tvojí pomoc! Proč nám chceš vůbec pomoct?!"
"Jephe!!"
".....Vždycky ses staral jen sám o sebe.."
"Pokud vím tak si mě dost dlouho neviděl! A většina lidí se časem mění, učí se...zdokonaluje...až na pár vyjímek." Zablýsklo se mu v očích.
"Hele Jephe" nasadil úsměv a koukal na Jessieho"Jestli chceš celou noc stát na dešti tak prosím, ale netahej do toho ty kteří na dešti stát nechtějí."
Tvářil se jako by nic.
"No tak Jephe, prosím vždyť nám chce pomoct"žadonil Jess"jen na noc...co ti to udělá?"
Co mi to udělá?Co mi to udělá???!!!
Vlastně jsem pořádně nevěděl. Věděl. Nevěděl. Nemohl jsem to slovy vyjádřit. Nedokázal jsem přesně popsat proč mu nevěřím. Ale měla to určitě co dělat s tím jak se choval před Jessiem.
***
Než jsme doběhli do metra byli jsme promočení. Obloha byla temná, vítr silný a na ulicích nebyla ani noha. Jen proudy vody a my.
Jamie bydlel v nějaké zapadlé ulici daleko od metra. Ani žádnej autobus tam snad nejezdil. Nikde se nesvítilo a on se v zatuchlém podchodu proměnil ve vlka s velmi tmavou lesklou srstí.
Jeho temně černý kožich se na okamžik zalesknul než sme vylezli z podchodu. Pka už se jen cucal vodou. Poskakoval před námi a obíhal hluboké kaluže. Jessie šel pořád tři kroky přede mnou a pozoroval ho. Měl jsem sto chutí se otočit a zůstat třeba v tom podchodu ale nemohl jsem ho nechat s Jamiem samotného.
Konečně jsme dorazili k polorozpadlému činžáku. Ve dveřích se vlk oklepal. Byl jsem na kůži promočený ale stejně mi to vadilo. Měl jsem chuť něco říct ale Jessie se místo toho zachichotal, že jsem se zmohl jen na protočení očí. Myslím že Jamie to viděl.
Teď už tu zase stál ve svý kožený bundě a moc uplých kalhotech.
wow...koukam a vidim že vidim pokráčko
já se bojim...jamie jessieho (sakra kdo to vymyslel ty jména
) znásilní a pak ho jepha zmlátí