close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více
 

Loup-Garou /9./

12. června 2008 v 17:20 | Violet Hysteria |  Loup Garou
Kapitola Devátá
My eyes is smiling against your lips
Leželi jsme schoulení v klubíčku a nohy i ruce jsme měli propletené a těla pevně přitisknutá k sobě. Slunce bylo už vysoko nad námi a hřálo mě příjemně do zad a já se přesto ještě třásl z toho co jsme s Jessiem před chvílí prováděli.
Líbal jsem ho teď na krku a odmítal se od něj odlepit a jeho lehký smích jsem umlčel polibkem na rty. Díval jsem se mu do očí a ani jeden z nás nepotřeboval slova k tomu aby řekl to co cítí. Oba jsme to věděli.

Později jsem vstal a natáhl se pro naše oblečení. Natáhl jsem si suché kalhoty a stoupl jsem si na okraj skály a rozhlížel se po údolí, které se pode mnou rozprostíralo. Zdálo se že všechno zlo z okol, které jsem tu cítil když jsem hledal Jessieho vyprchalo a já teď mohl slyšet i ptáčky, kteří si zpívali v korunách stromů. Šťastně jsem se nadechl a chytil Jessieho ruce, které mě objali. Zaklonil jsem hlavu a chytil jeho rty, ale Jessie se odtrhl a začal se nejdřív zlomyslně pochechtávat a pak nasadil strašně svůdný pohled. Nechápal jsem o co mu jde.
"Co…co coo?"ptal jsem se a chtěl jsem ho zas políbil ale on se mi vysmekl a utíkal mezi kameny pryč.
"Musíš si mě nejdřív chytit.."hulákal na mě a na tvářil se tak strašně rozkošně. Nemohl jsem odolat jeho dolíčkům ve tváři.
Fajn.
Jestli si myslí že mi uteče tak se pěkně plete. Ušklíbl jsem se a rozběhl jsem se za ním.
Měl přede mnou docela náskok, viděl jsem před sebou jeho postavu jen v kalhotách a občas jsem zaslechl jeho zvonivý smích. Začal jsem scházet svah po kterém seběhl a teď už mizel ve vysoké trávě louky dole. S posledním skokem z kamene jsem se proměnil ve vlka a lehce jsem ho doběhl.
Přestal se smát a zastavil. Ublíženě mě pozoroval a tvářil se uraženě.
"To není fér…"
***
Snažil jsem se tvářit co nejvíc uraženě, koukal jsem někam nahoru, ale v koutku oka jsem pořád měl vlka. Jephu….mýho kluka. Cokoliv. Přiblížil se ke mně a smutně na mě koukal a čumákem mi přejel po noze. Strašně to šimralo a já to hraní na uraženého už dál nevydržel a sklonil jsem se k němu.
Objal jsem ho a tvář zabořil do jeho na krku a nechal si jeho srst šimrat na břiše. Bylo to příjemný, teplý a já se cítil jako kdybych se potápěl v marshmallow.
Nedalo se to popsat, ale byl jsem pyšný na to, že mám někoho jako je Jephu. Miloval jsem ho každým kousíčkem svého těla a na něm jsem zbožňoval úplně všechno. Ať už vypadal jako člověk nebo jako vlk.
Zvedl jsem se a zase jsem začal utíkat. Jeph běžel vedle mě a pak přede mnou a než jsem to stačil zaregistrovat vrazil jsem do Jephy v celé jeho člověčí podobě. Stačil jen jediný pohled a mě se podlomily kolena. Musel jsem ho políbit. A on mě začal lechtat!!!
Zákeřně mě svalil na zem a jeho ruce běhaly po mém těle na místech kde to lechtalo úplně nejvíc a on to věděl!!
"Ne..."zakřičel jsem a snažil jsem se po břiše odplazit pryč ale on mě chytil za nohu, otočil mě a zase mě lechtal.
"Ne! Jephe ne, ne, neeeee..aaaaah to lochá...neeee přestaň." Smál se jako šílenec a moje naříkání neslyšel.
Když už jsem skoro ztrácel dech tak udělal chybu a já se mu vysmýkl a běžel jsem od něho co nejdál. Otočil jsem se a čekal jsem že bude nejspíš hned za mnou a zase mě povalí, ale stál několik metrů ode mě, vlasy měl rozházené v obličeji hlavu skloněnou ale očima se na mě díval. Polkl jsem a snažil se nedívat na jeho zvedající se a klesající hrudník.
Ach Jephe..:)
Na rtech mu vykvetl úšklebek a udělal krok ke mě.
Já udělal krok dozadu a do strany. Pár minut jsme tak kolem sebe z přiměřené vzdálenosti kroužily.
"Nebudeš mě lechtat!!" řekl jsem.
Zvedl obočí. "Nebo co?"řekl udýchaně. Nechápu z čeho je tak udýchaný!! Dělá mi to schválně!
Zatvářil jsem se nechápavě. Jak jako nebo co? Vyplázl jsem na něj jazyka začal jsem zase utíkat. Slyšel jsem jak se za mnou směje jako malé dítě.
Doběhl jsem pod nějaké stromy do stínu a otočil jsem se. Opřel jsem si ruce o kolena a podíval se kolem sebe ale Jephu jsem nikde neviděl. Přitiskl jsem se zády ke stromu a otáčel jsem hlavou doprava a doleva ale nikde se nepohlo nic kromě trávy s kterou občas zalomcoval vítr.
Snažil jsem se rozpoznat jestli se někde neplazí v trávě ke mě ale nic se nehýbalo v takovém rozměru aby to byl on.
Neutekly ani dvě minuty a já už začal panikařit.
"Jephe!!Jephe!!JEPHE!!!" Křičel jsem a udělal asi tři kroky od stromu, když se mi náhle jedna ruka obtočila kolem ramen a druhá kolem pasu. Na uchu jsem cítil zadýchaný hlas.
"Bál ses o mě?"
"Heeej!"odtrhl jsem se od něj a otočil se k němu. Usmíval se.
"Tohle mi nedělej!!Tohle mi už sakra nedělej!!"Poslední slova jsem už křičel a dřív než se začal tvářit jako že je mu to líto jsem se s ním zhroutil do trávy a začal jsem mu rty přejíždět od rtů až na klíční kost a poslouchal jsem jak krásně vrní.
"Omlouvám se."Políbil mě do vlasů když jsme seděli opření o strom a on měl ruku přehozenou přes moje ramena.
Díval jsem se do jeho trochu sklopené tváře a přiblížil jsem se tak aby mě jeho vlasy šimraly na tvářích. Miluju když mu takhle padaj vlasy do tváře!! :D
Volnou ruku jsem mu položil na rameno a jel jsem prstem dolů přes jeho hruď a břicho. Jemně jsem otřel svůj nos o jeho a takhle jsme tak seděli hodinu a otíraly jsme o sebe nosy....byl jsem tak šťastný že kdybych měl solární pohon byl bych na druhé straně galaxie. (aaaaaaaaa lol pomoc ja nemuzu pardon :D:D:D:D)
Zbytek odpoledne jsme jen tak dováděli. Běhali jsme po louce, hráli jsme na schovávanou ve vysoké trávě, Jeph se občas proměnil ve vlka a já po něm házel kytky, pak jsme se v těch kytkách váleli a Jeph se občas proměnil zpátky aby mě mohl políbit.
***
Normálně bych řekl že jsem byl v sedmém nebi ale já byl mnohem výš. Tohle jsou moje nejšťastnější chvíle mého života. Našel jsem někoho před kým se nemusím schovávat, kdo mě doopravdy miluje takový jaký jsem.
Dováděli jsme jako malé děti a mě se z toho štěstí motala hlava. Nedokázal jsem se přestat smát.
Zrovna jsme se válely v kytkách, když jsem zastavil a obejmul jsem Jessieho. Odhrnul jsem mu vlasy z čela a políbil ho.
"Měli bychom jít.."Nechtělo se mi. Strávil bych s ním takhle celý život, ale nešlo to. Zvedl jsem se a pomohl Jessiemu na nohy. Pěšky jsme došli k "naší" jeskyni a sebrali trička a ještě pár věcí co jsem tam nechal a pěšky jsme došli až k tomu městu pod horami. Zdálo se mi jako bych tu byl před pár lety a ne před pár dny. Když jsme jím procházeli slunce už zapadlo a vypadalo to tu ponuře. Jessie se držel těsně u mě a vypadal nervózní.
Zastavil jsem se u zdi nějakého domu a starostlivě jsem se na něj podíval.
"Co se děje? Hm?"
"T-to jen...to je dobrý..je to tu trochu děsivý a je mi zima."řekl a já ho hned obejmul. Stál jsem na nějakém schůdku a Jessie byl najednou tak maličký a já ho měl děsnou chuť políbit. Tak jsem to udělal.
Když jsme se od sebe oddělili už vypadal klidnější tak jsem ho vzal za ruku a odtáhl ho do něčeho jako je penzion kterého jsem si všiml.
Oba jsme byli unavení a jakmile jsme vpadli do pokoje co jsme dostali svalili jsme se na postel. Pomohl jsem se Jessiemu svléknout a zachumlal ho do peřin.
"Máš hlad broučku?"zeptal jsem se ho protože jsem si vůbec uvědomil, že asi pár dní nejedl. Dřív než mi stačil cokoliv odpovědět jsem se sebral a utíkal jsem sehnat nějaké jídlo.
O pár minut později jsem dusal nahoru po schodech s pečivem, nějakým ovocem a zeleninou. Měl jsem v plánu Jessieho pořádně nacpat než usne aby se mi nepolámal.
Sám jsem si ani neuvědomil jakej mám hlad dokud jsem si nevzal a za chvíli nám z večeře nezbyl ani drobek.
Přehodil jsem přes nás peřinu a Jessie se ke mě schoulil, položil jsem si hlavu k němu do vlasů a oba jsme usnuli.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Mecki Mecki | Web | 12. června 2008 v 19:06 | Reagovat

¨Ježiš toe užasnej díl aaaa miluju tenhle příběh užasně napsaný uplně jůúůúůúůúůúůúůúva :D

2 Dannie Dannie | Web | 12. června 2008 v 21:54 | Reagovat

krásne napísané, rovnako ako predošlé časti :)

3 ksss ksss | Web | 12. června 2008 v 23:06 | Reagovat

Tak toto bylo krásny .... Hlavně se mi libi jak si popisovala to jak dováděly a jak se měnil chvílemi ve vlka ;)

4 Cassie Cassie | 13. června 2008 v 15:16 | Reagovat

Hey kde bereš inspiraci?to je jak z červené knihovny toto :-D

fakt úžasný

5 Doookie Doookie | Web | 13. června 2008 v 23:58 | Reagovat

hmm úžasný:)..konečně zase šťastný:)..

6 Soanna Soanna | Web | 14. června 2008 v 11:28 | Reagovat

Krásný...

7 Pája Pája | Web | 17. června 2008 v 1:26 | Reagovat

uhůů...šťastný to páreček :-)

8 Simka Simka | E-mail | Web | 20. června 2008 v 17:47 | Reagovat

to je nádhera.. mi to slzičky z predchádzajúcej časti zotrelo :) prosím, dajte nám pokračovanie * psie oči*

9 fag fag | Web | 21. června 2008 v 14:54 | Reagovat

Uá, rozkošný! *omlouvám se, ale poslední dobou toto slovo používám nejčastěji*

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama