close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více
 

Loup-Garou /6./

6. května 2008 v 14:57 | Violet Hysteria |  Loup Garou
Kapitola Šestá
Walls

"Jessie…"oči se mi otevírali."Jessie…Jess…JESSIE!!!!!"
Oči se mi okamžitě rozšířily hrůzou…Jessie…můj bože to se mi zdálo…
Ne. Snažil jsem se pohnout, ale nešlo to. Ležel jsem na boku na posteli a ruce i nohy jsem měl svázané. Byl jsem slabý na to abych je naráz přetrhal.
"Měl si mě poslechnout."
Odkud se ten hlas bere. Je mi povědomý…
Přede mnou se vynořila Amélie. Přitáhla si odněkud židli a posadila se přede mě a zapálila si.
"Kde je Jessie?!"
"Já ti radila…ale ty si neposlechnul!"
"Kde je Jessie ty hnusná zrůdo!!!!!!"
Určitě mi museli něco dát. Moje tělo mě nechtělo poslouchat a jako kdybych byl celý z vaty.
"Je pryč…"

Srdce mi tlouklo jako zběsilé a žíly na krku se mi napínaly. V hlavě mi běžel obraz Jessieho. Někde ve škarpě. Celý od krve…
"Řekni mi kde je…není…není mrtvý?!Jestli jo..přísahám, že tě rozcupuju na kousky tak pomalu, že tě to bude hodně mrzet…"
Amélie se hystericky zasmála a típla cigaretu. Přiblížila se mi rty k uchu.
"Zkus to…"zašeptala a vyskočila oknem do šedivého deštivého dne.
Dvě hodiny jsem se pokoušel zmítat a pak když jsem konečně získal zpátky svou sílu jsem se zařváním zpřetrhal všechny provazy.
Byli pryč. Měli dost času na to utéct kdoví kam a já neměl šanci je najít.
"Jessie.."zašeptal jsem a zhroutil jsem se na kolena s hlavou složenou v dlaních,"Promiň mi to…"šeptal jsem a zoufale jsem běhal po bytě a nemohl jsem ho najít. Vyběhl jsem ze dveří bytu a skoro porazil mojí starou domovnici. Dveře jsem nechal nejspíš odemčené a jen v tričku a teplákách jsem vyběhl na ulici.
Nevěděl jsem kam jdu a proč. Jen jsem chtěl najít Jessieho. Doběhl jsem během dvaceti minut k Feullies de Thé a o pár ulic dál jsem se zastavil u čajovny kde pracoval Jessie.
Bylo zavřeno a pár lidí kteří zrovna běželi kolem mě a schovávající se pod kapuce na mě pohoršeně koukalo.
Nevšímal jsem si jich a dál jsem plakal. Přeběhl jsem ulici a ocitl jsem se před tím gay barem kde jsem Jessieho potkal.
Díval jsem se na chodník kousek dál kde jsme se poprvé políbili.
Musím ho najít.
Miluju ho. Vím to.
Kde tě mám hledat Jessie?
***
Jessie ležel na betonové podlaze zkroucený do klubíčka. Vlasy měl ještě mokré a tričko potrhané. Nebyl zraněný ale šíleně ho bolela hlava a v ústech cítil ohavnou pachuť.
Ruka se mu pomalu zvedla a on se chytil za čelo a bolestivě otevíral oči.
Chvíli nic neviděl. Všechno se mu jevilo rozmazaně a on viděl jakési šedivé a černé šmouhy.
Když se rozhlédl kolem neviděl nic.
Byl zavřený v malé čtvercové místnosti s betonovou tvrdou podlahou. Jen na druhé straně na něj koukala malá dřevěná stolička, železné dveře s okýnkem a to bylo všechno.
Holé šedivé zdi z černými šmouhami působili děsivě.
Jessie zaostřil na rýhy vedle jeho hlavy, které nejspíš způsobily nějaké nehty.
Vůbec si neuvědomoval kde to je a proč tu je. Pamatoval si přece, že byl u Jephy…tak co dělá tady?
Počkat…někdo tam přece vtrhnul. Pral se, ale…
A kde je Jepha? Unesli ho taky? Je tu někde? A kdo to vůbec byl?
Zvedl se a došel ke dveřím. Zkusil kliku i když věděl, že budou nejspíš zamčené a pak na ně začal bušit pěstí.
"Haloo!!Haloo! Je tu někdo?? Pomooc!"
Nikdo se ale neozýval a on se sklíčeně sesunul v rohu malé místnosti a objal si kolena.
"Jephe…"pošeptal do prostoru a poslouchal jak se to jméno nese vzduchem jako nějaké zaklínadlo.
***
"Potřeboval bych si vzít dovolenou."
Mezi dveřmi výrobny a skladu stál chlapec s tmavými kruhy pod očima a Henry ho skoro nepoznával. Kam se poděl ten usměvavý chlapec kterého baví do krabic skládat čaj. Kam se poděl ten jeho úsměv a jeho zářící oči?
Třeba fetuje, ale tomu sám nevěřil.
Už týden chodil do obchodu a svou práci dělal bezmyšlenkovitě a špatně a vždycky se mohl přetrhnout aby byl na konci směny co nejdřív u dveří.
Jeph přelétl smutně po výrobně a zamyslel se."Možná…možná bych měl dát výpověď…já…"
"Proč by si dával výpověď?"ptal se Henry a doopravdy tomu nerozuměl. Jeph se mu vždycky zdál jako milý chlapec, sice trochu tajemný, ale milý.
"Já…mám teď nějaké problémy.."
"S drogami…?"
"To ne…"řekl trochu vyděšeně.
"Jephe…pracuješ tu už dlouho…pokud máš nějaké problémy můžeš se mě klidně svěřit…třeba ti já starý blázen pomůžu.."
Ale nešlo to. Jeho problém byl totiž jiný než problémy obyčejných lidí. Nebyl to takový problém jako třeba když zapomenete domácí úkol. Tohle Jephu ničilo. Hledal Jessieho všude. Vyptával se lidí na ulici, kteří neměli domov jestli něco neviděli nebo neslyšeli. Týden už nezamhouřil oči a nic se nedozvěděl.
A do práce chodil každý den. Vždy udělal to nejdůležitější a hned utíkal pryč. Běhal po městě a prohledával opuštěné ulice, bary a staré domy a kanály. Prostě všechno kde jsou nějaké lůzy a mohli by vědět o tajných spolcích a podezřelých lidech.
Ale nikdo nic nevěděl. Nikdo nic neslyšel a Jeph byl vyčerpaný a neměl se čeho chytit.
Chyběl mu. Tak strašně mu chyběl.
Celý týden mu jen běžel jeho obraz před obličejem. Chybělo mu jeho objetí a jeho rty.
Byl smyslů zbavený a jen chodil z místa na místo bez výsledku. Zoufalost kterou v sobě nosil přetékala.
"Někdo koho znám se pohřešuje…hledám ho…"
"Myslíš toho chlapce co za tebou chodil?"
"Jak to víte?"Zeptal se s podezřením Jeph. Stařík si odkašlal.
"Jsem sice starý, ale nejsem hloupý…láska je všelijaká a nikdo by jí neměl odsuzovat i když občas může být i nebezpečná." Henry se usmál sám pro sebe a koukal někam ven skrz výlohu a dál přes horizont. Slunce se blížilo k západu…
"Říká se, že ve městě žije skupina lidí…slýchával jsem o nich už jako malé děcko…schovávají se v horách na severu mimo město…ale jsou to jen povídačky."Teď upřel svoje staré oči do Jephy, který jen němě zíral. Ano, Henry mu už nejednou vyprávěl o vlkodlacích kteří žili tady v okolí ale to bylo už před stovkami let a myslel si, že tomu sám stařík nevěří-že to jsou jen pohádky pro malé děti.
Teď ale vypadal vážněji než kdy dříve a Jephovy poskočilo srdce.
Najde Jessieho. Najde ho a společně utečou někam kde je nikdo nenajde a budou spolu.
Už skoro cítil Jessieho měkké objetí.
"Já…"
"Neděkuj a běž, než bude příliš pozdě."
***
Házel jsem věci do batohu. Můj byt byl za poslední týden skoro nepoužívaný.
Zabalil jsem si to nejdůležitější. Peníze. Jídlo. Pár nožů… a nějaké oblečení…
Víc jsem toho nepotřeboval.
Ve dveřích jsem se na posledy ohlédl. Věděl jsem, že můj byt vidím na posledy. I kdybych Jessieho našel, sem se nevrátíme.
A jestli ho nenajdu…ani jsem na to nemyslel.
Naposledy jsem zamkl dveře a klíče nechal ležet před dveřmi domovnice.
Vyrazil jsem na vlakové nádraží a koupil jsem si lístek, který byl za celou cestu na padrť, jak jsem si s ním hrál. Lidé co seděli se mnou v kupé pozorovali moje klepající se prsty a bledou tvář.
Za pár hodin vystoupili a já pustil zadržované slzy ven. Zavřel jsem oči a nechal si hlavou běžet vzpomínky na Jessieho.
Jako kdybych ho neviděl roky. Hlavou mi běželo tisíc otázek. Žije ještě? Co když ho nenajdu? Co mu řeknu, když ho najdu?
Byli to otázky, kterým jsem moc nevěnoval pozornost. Honili se mi hlavou ze zoufalství. Jediné co jsem věděl bylo, že když ho najdu už ho nikdy neopustím.
Neopustí mě taky?
Vystoupil jsem a do nosu mě udeřil studený vzduch. Byla už noc a na ulicích bylo málo lidí na to, abych zjistil nějaké informace.
Potřeboval jsem vědět, kam mířím. Poflakoval jsem se po městě. Bylo chladné a malé a omítky na domech tu byli otlučené. Z oken vyseli uvadlé kytky a po ulicích se potuloval dobytek.
Hned jak jsem vdechl ten vzduch cítil jsem to zlo které se vznášelo v povětří. Věděl jsem, že jsem blízko.
Vešel jsem do hospody která stála na rohu a pohledem jsem přejel jeho osazenstvo. Na baru seděl chlápek otočený ke mně zády a po pravé straně u stolu seděli tři. Jinak to tu bylo prázdné. Ti tři u stolu mě sjely ošklivým pohledem a já zamířil k baru.
Světlo tu bylo tlumené a vzduch páchl něčím zatuchlým. Něco mi to připomínalo.
"Co to bude?"zeptal se ten muž za barem a já si řekl o pivo, ale ani sem se ho nedotkl.
"Ty si turista?"vyzvídal a já pokýval hlavou.
"Vlastně se specializuju na horské túry."řekl jsem a on se zarazil,"Ty hory tady vypadají dobře…"čekal jsem nějakou reakci. V místnosti bylo ticho a mě mrazilo v zádech. Raději jsem zaplatil a šel jsem hledat něco kde bych mohl přespat.
Vyšel jsem na ulici a stačil jsem udělat tři kroky než mě někdo popadl za rameno.
"Hele mladej,"byl to ten hostinský,"ty hory tady moc bezpečný nejsou…"
Věděl jsem, že jsem na správné stopě.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Mecki Mecki | Web | 6. května 2008 v 17:07 | Reagovat

Uáá já se dočkala konečně další díl a je to napínavý jako kšandýý :D:D žeru tenhle příběh uuuh už se těšim dál dál dál :D

2 Cassie Cassie | 6. května 2008 v 20:57 | Reagovat

wow.hej ty umíš napínat teda =oD

3 emily.way emily.way | Web | 6. května 2008 v 22:09 | Reagovat

wow,skvělý..miluju tvoje story,ale to usekávání..kdo to má pak vydržet xD

4 Doookie Doookie | Web | 6. května 2008 v 22:11 | Reagovat

co??a dál?:D

5 ksss ksss | Web | 6. května 2008 v 22:43 | Reagovat

Takovy napnuty a useknutyyyy !!! .... To je hnus (bleeeeeeeee) Rychle pokrákčko ;-)

6 bloody bloody | Web | 7. května 2008 v 11:37 | Reagovat

Jsem napnutá jak guma v gaťoch :)

7 Soanna Soanna | Web | 7. května 2008 v 15:22 | Reagovat

Je  to nádherný, ale hnusně useknutý, rychle daší díl

8 DarkFire DarkFire | Web | 7. května 2008 v 18:34 | Reagovat

no doufám že ho najde, chudáci chlapci

9 Matty Matty | 7. května 2008 v 22:58 | Reagovat

Woooah na tohle pokráčko se těšim od minulýho tejdne :D Naprosto wýborný!

10 alicIA alicIA | Web | 9. května 2008 v 14:04 | Reagovat

caw pls mohla by sisi ma dat do oblubenych liniek? zalozila som si blog a aby sa mi to tam rozbehlo.....kukni mi tam plsplspls mychem frerardblog.cz

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama