13. dubna 2008 v 13:08
|
Kapitola Třetí
Dark Shadow
Myslel jsem na to co by asi říkal na to kdybych ho dneska večer pozval někam ven. Ale co by asi říkal na to kdybych nadhodil, že by bylo prima zajít do toho gay klubu kam chodím každý pátek. Nesmysl. Akorát by utekl.
Takže jsem se večer vydal do klubu sám. Seděl jsem na svém obvyklém místě a hledal svojí oběť. Popíjel jsem alkohol a užíval si pocitu jak mi stoupá do hlavy.
A pak jsem na sobě ucítil až skoro propalující pohled. Myslím, že normální lidé něco takového nedokážou zaregistrovat. Nejdřív jsem přes všechny ty zmítající se lidi neviděl, ale když se mi vyjasnil výhled uviděl jsem ho. Jak se krčí v rohu na pohovce a kouká na mě.
Nejdřív mě napadlo, že se mi to jen zdá, že už jsem znova opilý.
Mezi námi panovalo napětí a oční kontakt mezi námi byl skoro nezničitelný. Ani s tou největší sílou bych se od něj nemohl odtrhnout.
Čas se pro mě skoro zastavil. Viděl jsem jak pootevřel pusu a když jsem si odmyslel všechen hluk mohl jsem slyšet tlukot jeho srdce a slyšet jeho dech.
Najednou se zase čas rozběhl a v mých uších byl zas ten hluk všude kolem. Vstal a šel rychle někam směrem k baru.
Ah ne. Co když viděl moje oči? Co když viděl ty blesky...mojí pravou podstatu a lekl se a bude se mě bát jako všichni ostatní.
Zvedl jsem se také a rozhlížel jsem se kolem. Potřeboval jsem ho najít! Ve víru barev jsem se točil místností a hledal jeho havraní vlasy a ty jeho uhrančivé zelené oči. Cítil jsem alkohol v krvi. Všechno kolem mě se točilo a těla ostatních kolem mě do mě narážela v zmateném pohybu.
A pak jsem do někoho narazil a málem jsem se skácel. Otočil jsem se a ocitl jsem se jen pár centimetrů od Jessieho drobné postavy. Vážně byl o kus menší než já.
Zůstali jsme oba stát a znova jsme se srážely očima a myšlenkami. Okolo nás se vytvořila jakási bariéra a okolí do ní nemohlo proniknout. Zase jsem přestal vnímat jakékoliv zvuky a teď protože jsme byli od sebe jen pár zanedbatelných centimetrů jsem slyšel jeho zrychlený dech.
Mohl jsem slyšet i svůj.
Pohnul se. Nejdřív to bylo takové, že jsem si mohl myslet že chce utéct ale pak udělal krok ke mě. Díval se dolů a měl jemně sklopenou hlavu a tím jak byl malý mě jeho vlasy šimraly na bradě. Naklonil jsem se a moje ruce se zvedly chytily ho za lokty a já nasál vůni jeho vlasů.
Začali jsme se pohybovat v rytmu písničky a boky jsme naráželi do sebe. Sjel jsem z eho loktů na jeho malé boky a sevřel je. Rty se mi otírali o jeho tváře a pod vlivem alkoholu jsem se cítil jako v extázi.
Pak se mi vytrhl. Z ničeho nic a já to ani pořádně nestihl zaregistrovat. Najednou jsem se koukl a on tam nebyl. Viděl jsem jen jeho malou postavu jak si razí cestu davem a na schodech si nasazuje kapuci.
Sebral jsem se a šel za ním.
A co když vůbec není teplej? Co když tam byl jenom s kámošema a já si to špatně vyložil. Trochu mě to zarazilo a já zpomalil ale pak jsem si to rozmyslel. Měl bych to zjistit ať už je to klidně poslední věc kterou za svůj život udělám.
Vyběhl jsem ven. Pršelo a já měl hned mokré vlasy a ty se mi lepily na tváře. Před sebou jsem viděl rychle jdoucí postavu.
Rozeběhl jsem se a za vteřinu byl u něj. Ani jsem se nezmínil jak rychle dokážu běhat.
Chytl jsem ho za rameno a otočil ho. Překvapeně na mě pohlédl. Vlasy které mu trčely z kapuce měl mokré a přilepené k tvářím a zdálo se mi, že z jeho očí tečou slzy i když se to dalo těžko říct když se mu na obličeji leskly kapky deště a stékali v tenkých proužcích až na bradu a odtud kapaly dolů.
"Omlouvám se jestli jsem tě špatně pochopil...já myslel, že když..."
"Myslel si správně.."
"Tak co...co se stalo? Jestli jsem něco podělal, což obvykle dělám tak mi to řekni."
"Ne to není tvoje chyba...je moje.."
Zakroutil hlavou a pak se koukl do země a pak zpátky na mě a při tom se kousl do rtu.
Byl tak strašně roztomilý takhle jak tady stál jako zmoklá slepice. A já měl tak strašnou chuť ho políbit. Udělal jsem krok k němu. Tak strašně jsem visel na jeho rtech....
"Můžu tě políbit?" zeptal jsem se a ptal jsem se sám sebe jestli bych se ho zeptal kdybych byl střízlivý. Nejspíš ne.
Zvedl ke mě hlavu. Ah zas ty jeho oči!
Svírala se mi hruď když jsem od něj byl zas jen pár centimetrů.
Kývl.
Vzal jsem jeho tvář do dlaní.
Dál už jsem jen vnímal jeho neuvěřitelně hebké rty smáčené od deště a jeho ruce na mých zádech. Skoro jsem ani necítil nohy jak mě ten okamžik ochromil. Bylo to jako kdybych byl nepřiměřeně dlouho zavřený v mrazáku a teď se moje tělo začalo pomalu rozehřívat a všechen led z mé kůže odlétával daleko.
***
Déšť už nebyl tak hustý jako před chvílí a dvě postavy na chodníku kterém se valilo množství vody splynuly v jedno. V tom polibku bylo schovány všechny emoce, které byli v obou nahromaděny několik dní kdy kolem sebe chodili a potily se jim ruce a hlasivky se zadrhávaly kdykoliv chtěli promluvit. A teď to všechno odvál vítr a spláchl déšť.
A přesto něco nebylo v pořádku. Něco co číhalo v koutu rohu,v duši a chtělo to ven. Sledovalo to každý jeho pohyb.
Jeph a Jessie se od sebe po nekonečné době odtrhli a společně běželi deštěm přitisknutí k sobě a mikiny měli nad hlavami aby na ně nepršelo i když jejich vlasy byli zkroucené od vlhkosti a lepily se do provázků. Zvlášť ty Jessieho na které Jeph nedokázal přestat koukat dokonce když Jessie už dávno spal tak Jeph pořád koukal na jeho malé tělo a nevinný úsměv. Na jeho kroužek ve rtu a tetování na nahých pažích, jeho ramena, boky a to tetování na krku které přes jeho vlasy pořád nedokázal vidět.
Přiblížil se k němu víc a přejel mu přes boky až na záda. Jessie se ve spánku pohnul a svůj obličej natiskl na Jephovu tvář kterého Jessieho nos příjemně šimral. Společně tak usnuli.
***
Jessie se probudil. Venku bylo zataženo a vzduch byl čistý po včerejším dešti. Jeph vedle něj ještě spal. Přejel mu prstem po tváři a šel si k oknu dát cigáro. Vzpomněl si na včerejšek a usmál se sám pro sebe. Všimli si vůbec, že se včera vytratil?
A i kdyby si všimli tak by mu to bylo jedno.
Musel jít domů. Slíbil své babičce, že jí dneska s něčím pomůže a i když velmi nerad musel odejít.
Sebral svoje oblečení z topení kam ho včera Jepha dal a oblékl se. Ještě než odešel podíval se na postel. Jedna Jephova noha trčela z pod peřiny, z pod přikrývky mu koukala ramena obtažená tričkem. Tvář měl jako andílek.Jessie polknul. Asi tři minuty tam stál a koukal na něj protože nedokázal odtrhnout pohled. Napadlo ho jestli Jephu nemá vzbudit. Ale kdyby ho vzbudil musel by ho začít líbat a nakonec by odešel až někdy odpoledne a kdoví jestli to. Potlačil chuť ho vzbudit a načmáral na kus papíru vzkaz který položil vedle něj na polštář. Jemně ho políbil na čelo a potichu odešel.
Jepha se zavrtěl a rukama hledal Jessieho tělo aby si ho mohl přitáhnout k sobě. Ale jediné co nahmatal byl kus papíru který pomateně držel v ruce. Otevřel unavené oči a snažil se zaostřit na písmo.
Musel jsem jít, promiň. Určitě se uvidíme.
Pod tím bylo načmárané jeho telefonní číslo a za tím srdíčko.
P.S. Jsi sladký když spíš...
Nad pé-eskou se musel Jeph začervenat, rozverně se zvedl z postele a šel si dát čaj. Celý den mu na rtech vykvétal úsměv a nedokázal se ho zbavit ani když si šel zaběhat do parku. Skoro po každých sto metrech se zamyšlením úplně zastavil.
***
Zastavil jsem se když mi zavibroval mobil. Psal mi Henry, že by potřeboval pomoct v obchodě. Měl jsem v plánu jít domů a zavolat Jessiemu jestli večer nechce někam jít, ale tak snad to stihnu. Sebral jsem se a doběhl do výrobny kde na mě čekalo vykládání zásob z nákladního auta.
Domů jsem se dostal až když se slunce začínalo dotýkat země na západu. Rychle jsem ze sebe scházel všechno oblečení a osprchoval jsem se a s omotaným ručníkem kolem pasu jsem vytáčel Jessieho číslo.
"Ano?"
"Ahoj, to jsem já Jeph...nechtěl bys někam vyrazit?"
"To bude super...kam půjdem?"
"No nevím...celej den jsem se snažil vymyslet něco originálnějšího než je kino ale nic mě nenapadlo.."
"Kino bude super"Zasmál se"Zrovna dávají ten novej horor o vlkodlakovi...ten byhc chtěl vidět...tak jestli máš rád vlkodlaky tak bysme na něj mohli jít ne?"
Neodpovídal jsem.
"Jephe jsi tam?"
"Ah....jo, jo jistě...tak se sejdeme v půl osmý na náměstí."
Veškeré nadšení mě v té chvíli přešlo. Posadil jsem se na kraj postele a zíral na stěnu naproti mě. Vlkodlak? Máš rád vlkodlaky? Jestli máš rád vlkodlaky...
Ach bože.
Musel jsem jít. Ale šel jsem pomalu a cestou jsem myslel na to jestli s ním takhle můžu být. Ale nemůžu mu přece říct na rovinu co jsem doopravdy zač, ale nechtěl jsem mu ani lhát a nechtěl jsem aby na to náhodou někdy přišel sám a opustil mě. Už jsem nechtěl aby se mě lidé báli a zvlášť ně on. Protože K Jessiemu cítím něco co jsem necítil nikdy v životě k nikomu. Zatím jsem se ale rozhodl mu nic neříkat.
Seděli jsme vedle sebe v kině a on zaujatě pozoroval plátno a přitom mě hladil po hřebu ruky. Občas jsem se naklonil a políbil ho a pak jsem se nemohl odtrhnout.
Se smíchem se odtrhl když se rozjely závěrečné titulky.
Bylo něco po jedenácté.
"Doprovodím tě.."navrhl jsem mu.
"Nebude ti to vadit? Abys pak stihl poslední metro.."Bylo to roztomilé jak se staral. Jen jsem zakroutil hlavou, vzal ho kolem pasu a vyrazili jsme. Nemohl jsem mu povídat, že ulice jsou tady nebezpečné pro každého zvlášť v noci, ale že mě nic nehrozí a tudíž ani jemu.
Rozloučili jsme se dlouhým vášnivým polibkem a já mu slíbil, že se mu co nejdřív ozvu.
Byl jsem dvě ulice od svého domů když mě přepadl divný pocit. Jako že mě někdo sleduje. Nezastavoval jsem se a šel jsem rychle dál. A pak se přede mnou vynořila postava. Leknutím jsem cítil jak mi vystřelili drápy na rukou. Ihned jsem je dal za záda.
"Kdo seš?" zeptal jsem se a postava popošla a ukázala se ve světle lampy.
"Ráda tě vidím.."usmála se Amélie a já viděl blesky v jejích očích.
"Co to.."
Ano. Ulice tu byli nebezpečné. Ale teď už i pro mě.
bože to ú-ž-a-s-n-ý! (nic inteligentnějšího mě nenapadá,nemůžu vyjádřit jak jsem mimo líp než tím,že vyjdřím že vůbec mimo jsem)