close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více
 

Have a Control part 9.

1. března 2008 v 13:01 | Violet Hysteria |  Have a Control
Taak pokračkoo!tentokrát jsem se dost rozepsala takže je delší než obvykle:D! Musím říct že tahle kapitola je snad z celé téhle storky nejlepší a úplně nehorázně jsem se v ní vyžívala! A chci komenty komenty komenty:D
Probudil jsem se až když dozorce mlátil obuškem na mříže. Ospale jsem si promnul oči protáhl se a chvíli jsem seděl na posteli bez pohnutí. Zezhora jsem slyšel jak Bert taky pomalu vstává. Ještě jednou jsem si přehrál to co se událo včera večer. Musel jsem polknout když jsem si vybavil Bertovi vlasy,jeho tvář, rty…
Když začal slézat dolů dělal jsem, že se oblíkám. Periferně jsem viděl jak na sebe taky hází čistý vězeňský oblečení. Nenápadně jsem se po něm podíval, ale on si mě nevšímal. Pak nám otevřeli cely a odvedli na snídani. Bert se na mě za celou dobu ani nepodíval a já si ho teda taky nevšímal. Jako každý den po snídani nás odvedli do práce. Dnes mojí skupinku čekalo natírání plotů. Bylo to docela fajn jen tak stát a štětkou čmárat po zdi. Hodně jsem u toho přemýšlel o včerejšku a tak různě.

Berta jsem hodně nechápal, nikdy se nezmínil o tom že by se mu líbili kluci. Vlastně jsem o něm věděl dost málo a on na rozdíl ode mě o mě věděl skoro každou maličkost.
Nevěděl jsem ani jak dlouho tu vůbec je a třeba když jsem mu prozradil že jsem gay vzal to jako vhodnou příležitost a chce jen sex. Kdoví jak dlouho tu musí držet celibát. A je to taky masovej vrah, takže se mu třeba líbím a chce mě vykuchat. Třeba ho ta představa, že mě zabije vzrušuje jako podobný magory a jelikož nevím kdo byli jeho oběti tak je to docela dost dobře možný.
Nejdřív mě svede, užije si semnou a pak mě rozřeže na tisíc malých kousíčků. Bude si nořit ruce do mého otevřeného hrudníku a hřát si ruce o moje vnitřnosti, po jeho rtech bude stékat moje krev a v ruce mu bude třímat moje srdce.
,,Končíme…ukliďte to"
Fajn možná přeháním. Bert přece není žádnej kanibal, ale to jsem stejně nemohlo vědět tak jistě. Ať jsem se na svojí situaci díval z jakékoliv strany, i kdybych se Bertovi doopravdy líbil bylo na něm něco děsivého. Ten jeho pohled…třeba když jsem přišel poprvé k němu na celu a on se na mě podíval úplně mi zatrnulo.
A představa toho, že se do mě doopravdy zakouká?Musel jsem se ušklíbnout. Možná byl děsivý, ale uměl být i milý a včera jak tam u mě seděl a koukal na mě těma jeho očima nebyl vůbec děsivý. Jeho oči byli najednou hluboké a plné citu. Nelíbal mě divoce jako kdyby chtěl jen uspokojit několikaměsíční celibát. To ne. Líbal mě něžně a pomalu a přesto s takovou vášní. Zkoušel jsem si vzpomenout kdy naposledy mě takhle někdo políbil. V mé hlavě se mi vybavil obraz. Koupelna. Krev. Polibek. Frank. Stěna a rupnutí. Bolest. Slzy a nenávist.
Hodil jsem štětec na do kýble s vodou a pak jsem se připojil k vězňům. Svlékl jsem si pracovní uniformu a navlékl jsem si zpátky vězeňskou a pak nás odvedli na oběd. Přiznám se že jsem měl srdce až v kalhotách. Přece jen to bylo poprvé od toho incidentu kdy jsem zamířil do jídelny.
Nesl jsem svůj tác a šel jsem rychle. Před sebou jsem měl jen svůj cíl…svůj stůl. Byl jsem pár kroků od toho týpka co nejspíš bral steroidy a naposledy když jsem ho viděl měl svoje pěsti v mém obličeji. Nervozně jsem zpomalil a přemýšlel kudy to mám obejít. Viděl jsem jak se na mě podíval a prstem si přejel po krku. Pak se pomalu začal zvedat.
Těkal jsem očima po nejbližším z dozorců a couval jsem dozadu.
Někdo mě popadl za paži a já se tak lekl že jsem skoro pustil svůj tác.
,,Hele kámo budeš tu stát věčně nebo si k nám už konečně sedneš?" Koukl jsem nejdřív na Berta a pak po dvou vězních kteří s ním u stolu seděli. V očích jim hráli světýlka a já si zase vybavil vnitřnosti, krev když jsem viděl jak se rýpou v jídle a přitom na mě koukají.
,,Ok"řekl jsem a posadil se naproti Bertovi když jsem viděl, že můj přerostlý "kamarád"se přibližuje. Když jsem dosedl jen naštvaně obešel stůl a sedl si zpátky.
Nikdo se na mě teď už nepodíval a každý si hleděl svého talíře. Nemohl jsem jíst. Nemohl jsem ani pořádně držet vidličku. Bert byl skloněný ke svému talíři a já na něj musel každou chvíli koukat(na Berta a ne na talíř!). Pokaždé když jsem se na něj podíval můj žaludek se sevřel a srdce mi bušilo a v puse jsem měl vyschlo. Líbil se mi to snad bylo jasné. Ale bylo to až moc.
Rychle jsem sklopil oči a šťoural se v jídle.
Odpoledne pršelo tak nás místo na nádvoří pustili z cel. Bachaři akorát dohlíželi abychom nedělali bordel. Byla to výborná příležitost provádět svoje kšefty a chodit potichu vyhrožovat do jiných cel. Venku bylo plno skupinek navzájem se nesnášejících a popichujících se na každé straně. Každý tady měl své místo. Neodvážil jsem se jít ven a jen jsem se modlil aby kolem Berta a jeho skupinky magorů neproklouzl někdo kdo by měl zájem mě zmlátit.
Ležel jsem na posteli. Měl jsem zavřené oči a přemýšlel jsem ale zároveň jsem byl připravený vstát jakmile bych uslyšel jakýkoliv podezřelý zvuk. Třeba svištění kovové tyče vzduchem například.
Jinak jsem byl myšlenkama jinde. Jak se to mohlo stát, že jsem byl do Berta takhle poblázněný? Jak se to mohlo stát když miluju Franka? Ano, odpověď byla jednoduchá…Franka miluju pořád a cítím se kvůli tomu s Bertem špatně. Jako bych Franka podváděl. Vždyť jsem mu ublížil tak strašně moc a teď si ještě dovoluju tohle? Slíbil jsem si, že pro Franka udělám všechno co budu moct, budu se kvůli němu smažit i v pekle když si to bude přát a už mu nebudu odporovat. Budu hrát přesně podle toho jak si píská. Ano ty týdny na samotce mě dohnaly až k tomuhle.
Ale Bert. Já k Bertovi necítím lásku takovou jako cítím k Frankovi. Ne to ne. Tohle je jiné. K Frankovi cítím jakési citové pouto které nemůže nic zpřetrhat. Ale přesto mě vzrušujou Bertovi pohyby. Jeho útlé nohy, ruce, odhalené paže, boky na které se lepí tričko. Dlouhé černé vlasy padající mu do tváře,hebké rty. Ale nejvíc mě dostávali jeho ramena. Představoval jsem si je obnažené společně s jeho hrudí a cítil jsem tlak v rozkroku. Jen na ty ramena zatlačit, políbit…
Všechno tohle na Bertovy ve mně vyvolávalo bouři hormonů jak u šestnáctileté puberťačky(pozn.autora.:ehm..:Dnení sám žejoo..)
Dveře cely se zavřeli a Bert si sedl zase naproti mně jako vždycky. Ležel jsem na posteli a četl jsem si knihu ale každou chvíli jsem musel odtrhnout oči od vět které jsem stejně nevnímal a pozoroval Berta a při tom jsem si klad pořád ty samé otázky ohledně svým citům k němu. Bylo to dost zvláštní jak jsem se za těch pár týdnů tady změnil.
Bert seděl za malým stolem v cele a něco si psal a já si zase četl akorát, že jsem z té knihy nevnímal ani řádek. Byli jsme tam takhle potichu až do večerky. Dozorci zhasli a k nám do cely zase pronikalo to tlumené světlo z hlavní chodby. Bert se zvedl a popošel k mé posteli. Zíral jsem na něj a nevěděl jsem co chce dělat, ale on ke mně jen natáhl ruku v které byla cigareta. Vděčně jsem se po ní natáhnul. Nikotin mi už vážně hodně chyběl a mě celej den pobolívala hlava. Bert si sedl na mojí postel naproti mně a zapálil si. Vyfoukl kouř a dal si cigaretu zpátky mezi rty. Naklonil se ke mně a přitiskl konec svojí cigarety k mé. Polilo mě horko z jeho blízkosti a zrychlil se mi dech. Natáhl jsem a vyfoukl proužek kouře nad Bertovo rameno a on mě přitom hypnotizoval pohledem a až pak se odvrátil a věnoval se své cigaretě. Celou dobu jsem měl tak strašnou chuť se na něj vrhnout. Zavrtěl jsem se abych si udělal větší pohodlí pokrčil jsem nohy a jakoby náhodou jsem je natiskl na Bertovi. Čekal jsem jestli něco udělá nebo jestli tu budeme takhle sedět a nenápadně se sebe dotýkat, srdce mi divoce tepalo.
Slyšel jsem jak Bert vydechl. Pozoroval jsem upřeně naše nohy tisknoucí se k sobě a nedokázal jsem se pohnout. Bert si opřel hlavu o stěnu za sebou a otočil na mě hlavu. Udělal jsem to samé a on se pomalu přesunul na moje rty. Unikl mi tichý vzdech. Chytl jsem ho rukou na temeni a vjížděl jsem mu pomalu do vlasů. Jeho jazyk mě šimral na tom mém a jeho ruka se přesunula na moje stehno a jela po jeho vnitřní straně výš. Když se blížil k mému rozkroku uniklo mi zasténání ale on se zastavil. Ruku držel pořád na tom stejném místě a něžně mi okusoval rty. Samým vzrušením jsem se nemohl skoro ani pohnout a hodně pomalu jsem se rukama dostal k jeho tvářím, z nich sklouzl na krk který jsem mu zlehka skousl a když zvrátil hlavu a nastavil mi ho víc vrátil jsem se k jeho rtům a rukama konečně zmáčkl jeho perfektní ramena, zajel jsem mu rukama pod tričko a jednou rukou jsem mu pořád držel a mačkal rameno a druhou jsem jezdil na okraji jeho kalhot.
Cítil jsem mezi námi to napětí. Škrcené vzdechy, trhavé pohyby. Navzájem jsme se doháněli k šílenství. Schválně jsme se dotýkali úplně jinde než to bylo zapotřebí a stačila ještě chvíle a já bych nejspíš omdlel nadmírou vzrušení.
Leželi jsme na sobě. Bert nade mnou a já pod ním a hladově jsme se líbali a on najednou přestal. Odtáhl se a chystal se vstát. Nevěřícně jsem zíral na něj, na jeho vyboulený rozkrok a pak na můj. Moje dlaň vystřelila a já ho chytl za okraj trička.
,,Co to…děláš?"ještě jsem těžce dýchal. Bert se podíval na mě dolů a ještě zadýchaným hlasem mi odpověděl.
"Jdu spát"
"Co…cože?!"vyprskl jsem smíchy ale on se tvářil naprosto vážně."Po..počkej to nechápu…nejdřív mě takhle rozděláš a pak si pudeš klidně spát? Ty…ty se snad bojíš nebo co…?"
"Ne…prostě jsem jen unavený.."řekl teď už docela líně. Zatáhnul za tričko a vytrhl mi ho tak z ruky a zalezl si k sobě nahoru. Ohromeně jsem zíral na prázdné tmavé místo kde ještě před chvílí stál. To snad tohle ani není pravda!! Musel jsem zhluboka dýchat abych se uklidnil. Najednou všechno to vzrušení přešlo a já cítil jen vztek. Naštvaně jsem sebou prásknul zpátky do polštáře a přehodil přes sebe peřinu. Zavrtal jsem si hlavu aby na mě nikdo neviděl. Sice nebyl kdo by na mě koukal ale já neměl daleko k slzám. Tohle si s ním ještě vyřídím!
Další den jsem si Berta vůbec nevšimnul. Byl jsem na něj nehorázně naštvaný a měl jsem na něj vztek. A on se mi to ani nesnažil vymluvit. Každý den jsem seděl naproti němu v jídelně a nevěnoval jsem mu jediný pohled. Na cele jsem seděl nebo ležel zády k němu. Jenže jemu jakoby to bylo jedno. U oběda se jako vždy rýpal v jídle a na cele buďto když já jsem ležel tak on seděl za stolem a pořád si něco zapisoval nebo když já seděl on ležel v posteli a psal zas něco tam. Každý den mi jen nechal dvě cigarety na stole. A takhle to šlo celý týden až do středy kdy zamnou přišel Frank. Seděl jsem za stolem a díval se na něj. Už je to skoro měsíc co jsem ho neviděl. Na bradě mu začínalo rašit strniště a vypadal celkově docela zanedbaně.
"Omlouvám se za to minule, nechtěl jsem na tebe vyjet, už se to nestane"řekl jsem vyrovnaně.
"Jo jasně, a co jsi dělal celou dobu na samotce?"
"Tak různě,ale hlavně jsem přemýšlel…o svém životě, o tobě…" Pokrčil jsem rameny.
"Víš…řekli mi, že bych za tebou sem neměl chodit…že jsi nebezpečný ale nevěřím tomu…"řekl Frank a já se na něj zkoumavě podíval protože jsem zcela přesně nevěděl jak to myslí, ale nic už neřekl a byl zticha.
"A..jak..jak…se máš ty?"vylezlo mi z krku. Čekal jsem, že na mě vyjede s tím, že se nemám co zajímat, nebo že na mě začne zase řvát že vím jak se má když jsem mu zkazil život.
"No vlastně jsem se vzdal místa v otcově firmě a přestěhoval jsem se a teď se schovávám…a taky přemýšlím o nové práci"
"Jaké práci?"
"Nájemný vrah"Naše pohledy se střetli. V jeho očích byla výčitka a v mých obava.
"No a máš tu už nějakého kámoše?"zeptal se a já uhnul pohledem. Kámoše...tak se to nedalo ani moc říct. Bert seděl na druhé straně místnosti u stolu s mužem který za ním chodil také každý týden. Vždycky byli k sobě tak nakrčení a o nečem horlivě debatovali. Zajímalo mě o čem. Ale pak jsem si uvědomil Frankův zkoumavý pohled.
"Jo no můj spoluvězeň je docela…"hledal jsem správné slovo."přívětivý.."řekl jsem nakonec ale sklopil jsem pohled. Bál jsem se že kdyby se Frank koukl do mých očí vyčetl by tam všechny moje myšlenky.
"Konec návštěvy"zařval bachař a odvedl mě zpátky na celu.
Zase pršelo a mi byli uvnitř cel. Uběhli další tři týdny a s Bertem jsme na sebe ani jednou za tu dobu nepromluvili. A já už nebyl naštvaný ale spíš zklamaný. Pro změnu jediné na co jsem se teď těšil byli Frankovy návštěvy. Zdálo se mi jako bysme si jakž takž rozuměli i když to nebylo normální. Frank mi přišel popovídat o nových filmech na které chodil do kina a o nových cédéčkách co si poslechl a o jiných věcech co se mu stali v každodenním životě a já mu povídal o každém dni tady a jediné co jsem vynechával byl Bert. Pořád jsem měl ještě strach že by mi to mohl vyčíst z mého výrazu.
Byl večer a já měl zavřené oči a v klidu jsem si snil a přemýšlel. Dneska jsem nabral z vozíčku s knihama pár učebnic španělštiny a rozhodl jsem se jí učit. Měl jsem z toho docela dobrý pocit. I když španělštinu asi už v životě nepoužiju aspoň mi to zabíjelo čas tady a já měl pocit užitečnosti. Jak jsem tak přemýšlel ani jsem si nevšiml že Bert slezl z postele a hupsnul ke mně. Tak to teda ne! Jestli si myslí že..
"Hele co si myslíš že děláš?"vyjel jsem na něj.
"Chci si promluvit.."zašeptal.
"Ale já s tebou mluvit nechci"řekl jsem a i když jsem byl zvědavý co mi chce povědět moje svědomí mi to nedovolovalo.
"To kvůli tomu minule?"zeptal se a přisunul se ke mně blíž a já se přetočil k němu zády a natiskl jsem se na stěnu a dělal jsem uraženého. Bert se ke mně přitulil a stiskl mi boky. Moje trpělivost byla u konce.
"Ne!Nenechám se od tebe osahávat jen proto abys pak v nejlepším šel spát! Co sis vůbec myslel ježíš? Nejdřív tady vzdycháš a necháš se ode mě osahávat a mě osaháváš a pak si jdeš spát a vůbec nic s mým problémem neuděláš"ukázal jsem si prstem do klína"možná ty to vydržíš, ale já se nenechám takhle ponižovat!"syčel jsem na něj.
"Ale no taak…já tě chtěl jen vyhecovat…"chichotal se. Nasupeně jsem na něj koukal. Vyhecovat? To si ze mě dělá prdel! Ale už jsem mu víc odporovat nemohl když mě začal líbat. Musel jsem jen myslet na to jak jsem to bez jeho rtů dokázal tři týdny vydržet…
Surově jsem si ho k sobě víc a víc tiskl a jezdil mu nehty po zádech.
"Gerarde…"zašeptal mezi polibky a já se musel spokojeně usmát při zvuku svého jména"uteč semnou"skoro to zasténal. A já se už nesmál.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 AMY AMY | 1. března 2008 v 13:32 | Reagovat

jéééžííííííš ja tuhle story upa žeru honem další díl!!!!!!!!!!!!!!!!!

2 Soanna Soanna | Web | 1. března 2008 v 13:41 | Reagovat

Gerarde uteč s Bertem a na Franka kašli...

3 adriana adriana | 1. března 2008 v 13:53 | Reagovat

wow, ale mám takový debilní pocit, že tahle story nedopadne dobře...

4 CuCumber CuCumber | Web | 1. března 2008 v 13:57 | Reagovat

nádhera!!!!

5 Doookie Doookie | Web | 1. března 2008 v 14:10 | Reagovat

to je zmetek:D:D

6 Anaj Anaj | Web | 1. března 2008 v 17:03 | Reagovat

Musim povedat, ze toto je prva poviedka, v ktoej Berta naozaj skutocne podporujem a myslim, ze sa to nezmeni. Bert je v tejto poviedke ta postava, ku ktorej clovek dokaze najviac inklinovat, pretoze je, aky je. tajomny, privetivy, mily, zaujimavy, vzrusujuci... co je Frank naproti nemu? len nula.. troska.

no myslim, ze pre gerarda to bude tazke rozhodovanie, medzi frankom a bertom..

7 Anndenka Anndenka | 1. března 2008 v 17:04 | Reagovat

Awww,jestli toto tak vykradu banku a necham se chytit,jen at me daji k nim do cely!! xD

8 Cassie Cassie | 1. března 2008 v 17:38 | Reagovat

No ty voe.Ty teda umíš napínat.Další

9 Lady Ann Lady Ann | 1. března 2008 v 18:12 | Reagovat

bude Prison Break XDXDXD Super =)

10 ksss ksss | 1. března 2008 v 18:56 | Reagovat

Kurva to je dobra story a ty to useknes v tom nejlepsiiiim :-(.......rychle pokraaaacko......pls

11 Nancy Nancy | E-mail | 1. března 2008 v 19:53 | Reagovat

wow tak to bude ještě hustý jsem teda fakt zvědavá jestli utečou XD

12 trinytis trinytis | Web | 1. března 2008 v 20:06 | Reagovat

aaaaa no ty voeeeeeeeee!!!!jako fakt kotel!!!!!!!....hej ale ta fotka nakonci to docela odlehcila a ja u ni vybuchla smichy:D:D:D

13 FeeHell(Fee:P) FeeHell(Fee:P) | Web | 1. března 2008 v 20:09 | Reagovat

suuper!!

14 MegaBulva MegaBulva | 1. března 2008 v 20:13 | Reagovat

Bert je teda fakt HUSTEJ :D :D :D :D

15 Anett Anett | Web | 1. března 2008 v 20:32 | Reagovat

Jéé hůůů (nic inteligentního dnes nevymyslím...)

16 Saxana Saxana | Web | 1. března 2008 v 20:42 | Reagovat

Nieee... Gerard, nezdrhaj preč. Ja mám taký pocit, že ho má Frank rád.

17 Anique Anique | Web | 1. března 2008 v 21:31 | Reagovat

Proč se mi zdá,že Bert je spíš kladná postava,ale geeho chce jenom využít k tomu útěku?nechápu sama sebe:P

18 emily.way emily.way | Web | 2. března 2008 v 16:01 | Reagovat

nádhernýýýý!a ta fotka na konci xD počád víc a víc se mi líbí postava berta ;))

19 DarkFire DarkFire | Web | 16. března 2008 v 13:35 | Reagovat

Zamotaný.... nedokážu odhadnout co se bude dít.. :-D ta fotka je úžasná

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama