4. března 2008 v 19:22 | Violet Hysteria
|
"Hmm.."v lese bylo ještě šero a já se s povzdechem probral. Ležel jsem na zádech a Bert mi klidně dýchal na krk a jeho vlasy mě šimrali na bradě. Vzpomínka včerejší noci mi na rtech vykouzlila lehký úsměv.
"Berte.."zašeptal jsem do jeho vlasů a pohladil ho. V autě se teď k ránu udělala docela zima."Lásko"
"Ahh…kolik je hodin?"zasténal Bert. Vzal jsem jeho ruku na které měl hodinky a podíval se.
"Skoro šest"odpověděl jsem a pustil jeho ruku. Bert se posadil a přitáhl si víc deku k sobě.
"To jsem myslel, že po včerejší noci se vzbudíme až někdy odpoledne"mrknul na mě a já se rozesmál.
"Je tu zima"řekl jsem a dlaněmi jsem si třel ramena které vyklouzly z pod deky. Bert mě objal.
"Měli bysme se oblíct a vyjet. "
"Jo"přitakal jsem a oba jsme začali hledat naše oblečení. Vytáhl jsem svoje triko a gatě z pod sedačky, oblíkl jsem si mikinu a vypadl jsem ven z auta abych se mohl vychcat.
Slyšel jsem z otevřeného auta jak Bert zapnul radio a ladil nějaké stanice. Ve zprávách o nás nejspíš budou teď samé romány. Došel jsem zpátky k autu a sednul si vedle Berta který šteloval radio.
"….probíhá celostátní pátrání…"ozvalo se z radia a pak se signál ztratil.
"Bezva. Tak kam máme teď namířeno?"řekl jsem a v mém hlase možná byli obavy protože Bert se na mě tak podivně koukl.
"Nevím přesně ale myslel jsem že pojedeme do Utahu…"
"Do Utahu?"Zamyslel jsem se ani jsem nevěděl proč. Utah byl bod vzdálený ještě tak přes dva až tři státy. Jo když pojedem co nejdál policie ztratí stopu a v Utahu se můžeme v klidu schovat na nějaký čas.
"Ok."Bert se usmál a nastartoval. Jeli jsme ani ne hodinu a začalo svítat. Pozoroval jsem krajinu a každou chvíli jsem čekal že se za kopcem objeví policejní vrtulník a na silnici zátarasy. Celé státy museli být ve střehu. Silnice se rozdvojovala a já viděl odbočku na Utah. Ale Bert zabočil opačným směrem.
"Co..co to děláš? Utah je tamtím směrem!"
"Ještě si někam zajedem"mrkl na mě Bert a já už to nevydržel.
"A kdy si mi to jako hodlal říct?"nechápavě jsem se na něj podíval."Berte!!!!!!!!"zakřičel jsem když neodpovídal a on se lekl.
"Co-co?"
"Kdy mi konečně začneš říkat co máme v plánu?! Zatím si mě ze všeho vynechával a mě to už prostě nebaví! O tom že budu trčet skoro čtyři hodiny ve smrduté popelnici si mi taky neřekl! Neřekl jsi mi kam máme zamířeno dokud jsem se nezeptal a teď jedeme úplně opačným směrem! Myslel jsem že taky trochu spolupracujeme! A když už spolu šukáme mohl bys ke mně být trochu upřímný!"
Bert nečekaně šlápl na brzdy a sjel ke krajnici. Motor ale nechal zapnutý!
"Co sem taháš to že spolu šukáme kurva! To je něco jinýho!"
"To si ze mě děláš prdel? Jak jinýho? Co to tady vůbec plácáš? Já…Já tě nechápu…vždyť to nebylo.."hledal jsem slova"….taky k sobě něco cítíme ne…? Přece by sme si měli důvěřovat i v tomhle…vždyť já na tebe neprásknu to co máš v plánu…může to být i můj plán ne? Nebo nechceš aby byl?!"zajíkl jsem se."Tak mi to řekni! Řekni mi že mě tu nechceš a já vylezu z toho auta a zůstanu tady! A ty si můžeš jezdit kam chceš a dělat co chceš!"
Bert neodpověděl a s otevřenou pusou na mě zíral. Fajn.
Otevřel jsem dveře od auta a rozešel jsem se po kraji silnice pryč. V očích mě pálili slzy a já si strčil do pusy cigaretu kterou jsem si ráno dal do kapsy kalhot. Šel jsem dál a dál od auta a čím dál jsem byl tím víc jsem cítil tu bezmocnost jak se propaluje mými vnitřnostmi.
Pak mě v rameni zasáhla ostrá bolest a mě se zatočila hlava. Viděl jsem jen to že bolest vychází z místa kde mě Bert svírá.
"Ne.."zašeptal jsem a víc už jsem nemohl protože jsem nedokázal zadržet slzy. Nechtěl jsem brečet. Nechtěl jsem se už víc ponižovat, ale to zklamání bylo větší než jsem mohl snést.
"Ne…ne..neplač, prosím…to jsem nechtěl…ne.." Přes knedlík v mém krku jsem nemohl mluvit. Vlastně jsem se už nezmohl na vůbec nic a jen jsem spadl do Bertova objetí a on mě pevně chytil.
"Proč..proč…"můj hlas zněl spíš jako nějaké hýkání.
"Ach zlato…já sám nevím..asi proto, že jsem nikdy nevěřil lidem"
"Al-e mě mů-žeš" štkal jsem jako malé dítě.
"Já vím baby, já vím…omlouvám se ti, nechtěl jsem tě zranit, je mi to tak líto."šeptal Bert s hlavou zabořenou do mých vlasů."Vrátíme se do auta?"odlepil se od mého ramene a vzal mi hlavu do dlaní a svoje čelo tiskl k mému a velice zblízka mi koukal do uslzených očí. Na tvářích mě lechtali jeho vlasy a já si vůbec neuměl představit, že by se už pro mě nevrátil, že by odjel a já už bych se nikdy nedíval do hlubiny jeho očí jako teď.
Kývl jsem, on mě vzal kolem ramen a společně jsme se pomalu vydali zpátky k autu. Sedl jsem si na místo a tvář jsem nalepil k okýnku a koukal jsem ven. Ještě pořád jsem nemohl uvěřit tomu, že jsme se takhle pohádali. Trvalo mi celý den než mi ten svíravý pocit v žaludku odezněl a i den potom jsem se cítil podivně.
Odlepil jsem tvář od okýnka a podíval se na Berta jak sedí a pevně drží volant. Motor běžel a mi pořád ještě stáli. Bert určitě věděl, že se na něj koukám ale nepodíval se a já po chvíli svůj pohled odvrátil. Každý z nás byl ohromen a tou situací a v autě vládlo tíživé ticho. Moje slzy zasychali a já cítil jak mi stahují kůži na tváři.
Bert konečně nastartoval. "Jedeme ještě za jedním člověkem, dá nám oblečení, ještě nějaké peníze a falešné pasy…"
Díval jsem se pořád dopředu a jen jsem se naklonil a moje hlava se uvelebila na Bertovu ramenu .
Jeli jsme půl hodiny a pak jsme odbočili na nějakou lesní cestu dokavaď se na obzoru neobjevila malá vesnice. Taková ta s bílým kostelem, malým náměstím s kašnou a okolo plno malých dřevěných příbytků působících hororovým dojmem. Bert zastavil u jednoho domu a oba jsme vystoupili.
"Ale…můžou si nás všimnout.."prohodil jsem a ukázal na okolní domy. Možná to tady byla díra ale nepochyboval jsem, že aspoň pár obyvatel má televizi i radio a naše podobizny od včerejška obletěli celou ameriku.
"Neboj…všichni jsou teď nejspíš v kostele.."mrkl na mě Bert. Obešli jsme dům a skončili jsme u polorozpadlé stodoly. Po zaklepání nám otevřel muž v kterém jsem poznal toho co Berta chodil navštěvovat do věznice. Uvítali se skoro hlasitým smíchem, objetím a slovy jako "Já věděl, že to zmákneš" a podobně.
Stodola uvnitř vypadala jako obyčejná stodola. Bylo v ní zaparkované otřískané auto tak akorát na projížďku lesem a taky plno dřeva. Bertův společník otevřel padací dveře za autem a všichni jsme sešli dolů pod stodolu do místnosti která vypadala trochu jako malá laboratoř. Tady nám do rána byli vytvořeny falešné pasy a řidičáky.
Vyfasovali jsme nějaké falešné vousy a paruky (:D), peníze a oblečení a brzo ráno jsme zase vyjeli. Cestou bylo ticho. Každou hodinu jsme zapínaly rádio a poslouchali zprávy. Pátrání po nás stále probíhalo a my se dozvídali různé domněnky kam můžeme mířit a i když jmenovali Utah mezi dalšími dvaceti různými státy pochybuju že by mohli mít nějaký pevný důkaz toho kam doopravdy míříme.
Jeli jsme celý den a noc a párkrát jsme v převlečení stavili na benzince. Všechno se zdálo v pohodě a mě se zdálo, že už nás nečeká žádná komplikace. Zrovna jsem řídil a Bert vedle mě spokojeně pochrupoval když jsme se blížili k hranicím. Už jen přes Mexiko a jsme v Utahu. Poplašný signál se mi rozezněl v hlavě když jsme se přiblížili k hraničnímu přechodu a už zdálky jsem viděl blikající sirény policejních vozidel.
"Kurva, kurva, kurva.."mumlal jsem."Berte?"žďouchl jsem do něj loktem a on se s zívnutím probral.
"Kurva"zopakoval když uviděl světla před náma."hranice co?"…."Jo"kývl jsem a podíval se na Berta. Už jsme se blížili a já viděl že před náma je ještě odbočka do jiného města.
"Odbočím.."řekl jsem a chystal se zahnout do prava.
"Ne.."
"Co?"řekl jsem vyjeveně.
"Bylo by to moc nápadný…jeď prostě dál"řekl Bert a ze zadní sedačky mi podal paruku a vousy které jsem měl na fotce pasu a řidičáku a sám si upravil svůj vzhled.
Jestli mě nepoznají podle pasu poznají mě podle toho jak moc se mi klepou ruce a buší mi srdce.
Pevně jsem chytl volant a vjel jsem na hraniční přechod.
Kurva tohle prostě nemůže vyjít!!!!!
(pozn.autora:uaaa napínáák:D no v tomhle převleku ho benga určitě nepoznají:D viz pic.:D)
vousy a parukaaaa
D



...lol neeeee tahle fotka mi kdysi privozovala tak 5 minutovej zachvat smichu vzdycky


