close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více
 

Have a Control part 10.

2. března 2008 v 13:20 | Violet Hysteria |  Have a Control
Tadaa, jak jsem slíbila:D Užívejte si to a předem říkám že to není žádný Prison Break jak si někteří třeba myslí:D Další pokračování nevím kdy bude ptz mi dneska končí jarní prázky a jakto tak vidím hned budu mít ve škole záhul takže čekejte čekejte a komentujte:D
Odstrčil jsem Berta od sebe a vážně jsem se na něj podíval. Tohle přece nemůže myslet vážně.
,,Utéct?!"opakoval jsem nevěřícně a on mi položil dlaň na pusu abych nemluvil na hlas. Chytl jsem mu tu ruku a sundal jí z mé pusy pryč a naklonil jsem se blíž k němu."Co to povídáš?Jak bychom mohli utéct?"
Bert se uculil a svojí tvář přiblížil víc k té mé.
"Všechno už je skoro zařízené…stačí slovo Gerarde a budeme volní, já…ty…víš původně jsem měl jít jen já jenže.."podíval se na mě a i když byla tma věděl jsem, že se červená."jenže bych si přál aby si šel semnou" sklopil oči ale vzápětí se na mě zase podíval s nadějí v očích. Ano…každý jiný by se hned chopil příležitosti. Snad ani Bert si nemohl myslet že bych o tom pochyboval. Kdo by přece chtěl spíš dožít svůj život tady víc než venku na svobodě?

"Gerarde?"řekl Bert a já si uvědomil, že jsem stále neřekl jediné slovo. Uvnitř mě totiž právě teď zuřil hurikán myšlenek a obav.
Natáhl jsem ruku a pohladil Berta po tváři."Já…nemůžu Berte…je mi to líto"Měl jsem slzy na krajíčku a musel jsem odvrátit pohled od jeho zoufalého pohledu. Uvnitř jsem věděl, že náš vztah se posunul dál víc než by měl.
"C-cože?Proč?"vydechl Bert a nevěřícně na mě valil oči."Proč semnou nechceš jít?Gerarde…vysvětli mi to!Hned!"Lekl jsem se, protože se ohnal a sundal mi ruku z jeho tváře.
"To nejde Berte…mohli by nás chytit…jdi sám a.."Přerušil mě.
"Proč mi lžeš? Copak ti na mě vůbec nezáleží? Vůbec nic ke mně necítíš a klidně mě necháš jít samotného? Chceš mě nechat samotného někde tam venku! Tak mi to pověz! Řekni mi to že pro tebe vůbec nic neznamenám!"Byl rozzlobený a já se mu nedivil, ale tohle po mě přece nemohl chtít.
"To není pravda že pro mě nic neznamenáš….znamenáš pro mě všechno tady.."
"Tak. Tak mi řekni pravdu."Pozvedl obočí a jeho oči se leskly. Polknul jsem.
"Berte nesmíš se na mě zlobit…já v životě jsem udělal hodně chyb a slíbil jsem si, že napravím co můžu a teď…nemůžu od toho problému utíkat, slíbil jsem Frankovy, že tu budu pro něj…nemá nikoho.."
Zarazila mě rána pěstí do zdi. Bert se na mě rozzuřeně koukal a já se leknutím posunul dál od něj. Skrz tmu jsem viděl tu zlobu v jeho očích, to zvíře které tam třímalo v kleci a já viděl jak jsem ho vypustil. Je to právě ten okamžik při kterém Bertovi oběti zemřeli? Naštvali ho a on je v záchvatu vzteku zabil?
Bert napřáhl pěst a já pevně zavřel oči když jsem čekal ránu do obličeje ale nepřišla. Místo toho Bert začal zuřivě mlátit pěstí do zdi. Udělal to několikrát za sebou a já viděl jak se jeho krev tiskne na zeď.
"Nenenene…Berte prosím…prosím"šeptal jsem na něj vyděšeně a snažil jsem se ho zastavit. Chytl jsem mu obě zmítající se ruce a přitiskl mu je k hrudi."Nedělej to prosím, děsíš mě.."Chtěl jsem svoje čelo přitisknout na jeho ale on se odtáhl a ruce mi vytrhl.
"Nesahej na mě! Frank sem nebude chodit navždy, nakonec se s tím vším smíří a začne nový život a na tebe zapomene a ty budeš hnít pořád tady, bez nikoho, a možná časem ti přidělí nového spoluvězně…a může se stát že nebude takový jako já…já se do tebe zamiloval Gerarde a myslel jsem si že ke mně cítíš to samé, že oceníš to, že tě odsud chci dostat a žít s tebou na svobodě, nechtěl jsem s tebou dělat nic vážnějšího a chtěl jsem si tě vychutnat venku v nějakém levném motelu kde bys nemusel zadržovat křik…nechápu tě!Klidně si nech toho svého Franka a celé týdny si čekej na to až s ním budeš moct sedět patnáct minut v návštěvní místnosti v poutech. Nikdy se ho nedotkneš, nepolíbíš a on tě nikdy nebude milovat….jako já…"
Na to jsem nestihl nic říct. Dřív než jsem se vzpamatoval zalezl k sobě a už se od něj neozval ani vzdech. Skoro jakoby v cele semnou nebyl. Záviděl jsem mu jeho klidný spánek. To jak se v pravý čas vždycky dokázal sebrat a nic si nebrat příliš vážně. Skoro jako by ani nebyl normální člověk. Jak mohl po něčem takovém v klidu usnout? Jak se ode mě vůbec dokázal onu noc odtrhnout a jít si klidně spát a jak může jíst spát teď? Usnout ani nedutat? Z ostatních cel poblíž nás bylo někdy v nocích slyšet chrápání ale Bert jakoby ani nedýchal. Přemýšlel jsem jestli vůbec spí. Třeba teď nepohnutě leží a zírá do stropu nebo do zdi a v očích má slzy, které mu stékají v potůčcích po jeho tvářích a rozpývají se na polštáři v malých temných skvrnkách.
Bylo to zas po dlouhé době co jsem celou noc nespal. Ležel jsem na zádech koukal na Bertovu matraci ležící nade mnou a u toho jsem přemýšlel o tom co mi řekl, o jeho pohledech, slzách, o očích plných vzteku a zklamání. Jak jinak jsem mu to mohl vysvětlit? Nechtěl jsem mu takhle ublížit a vůbec jsem nečekal, že takhle zareaguje. Věděl jsem o něm příliš málo.
Utéct. Něco co by mě v životě asi nenapadlo a i kdyby jo nebylo by jak to uskutečnit a teď mi svoboda ležela přímo u nohou a já jí musel odmítnout. Nemohl jsem tu Franka nechat to bylo víc než jasné. Nemohl bych mu podruhé takhle ublížit protože pak bych nemohl žít s tím že jsem ho takhle někde nechal. Pořád by mě to za ním táhlo a nakonec bych ublížil Frankovy i Bertovy zároveň a to by bylo ještě horší.
K ránu se mi už začali zavírat oči ale když jsem je zavřel tak jsem stejně usnout nedokázal. Celý den mi pak třeštila hlava jako by mi o ní někdo rozbil láhev. Moje místo u Bertova stolu bylo teď obsazené někým jiným a já musel zpátky na svoje staré osamocené místo. V práci jsem pracoval zcela automaticky bez myšlenek a do cely jsem se po pauze na dvoře vrátil naprosto zničený. Bert mi už nenechával cigarety a ležel u sebe nahoře a četl si staré noviny. Vypadal u toho tak klidně a obyčejně. Nikdo by na něm nepoznal že se třeba trochu trápí. Vypadal jako kamenná socha.
Celý týden to bylo každý den naprosto autentické. Skoro jakoby se ten den pořád dokola opakoval. A kromě středy kdy za mnou chodil Frank to mělo být stejné dokud Bert neuteče a mě přidělí na celu někoho jiného. Hlodla ve mně obava ale okamžitě jsem jí zahnal když dozorčí otevřel celu.
"Bert McCracken návštěva"Bert slezl z postele a nechal si nasadit pouta. Zmateně jsem zíral. To Frank ještě nepřišel?
"Počkat!"vstal jsem.
"Lituji Wayi dneska tu pro tebe návštěva není.."Bachař se falešně zaculil, zavřel mříže a odvedl Berta. Přešel jsem k mřížím a přitiskl k nim čelo. Žaludek dělal kotrmelce jeden za druhým a já měl pocit že se pozvracím? Jaktože nepřišel….?
Motala se mi hlava a bylo mi na omdlení. Cítil jsem že potřebuju nikotin ale nebylo od koho. Moje vnitřnosti byli sevřené celý týden. Byla středa a já se klepal na svém lůžku a čekal na příchod bachaře. S Bertem jsem nemluvil čtrnáct dní a on se za poslední týden na mě ani nepodíval takže jsem nemohl poznat jestli si toho že za mnou Frank nepřišel všiml. Začal jsem být podezíravý a začal jsem si myslet, že Bert dal pokyn někomu zvenčí aby Franka odstranil. Dokázal by Bert něco takového udělat? Neměl jsem vůbec představu čeho je Bert schopný. Myslel si snad že když Frank nepříjde svolím k útěku s ním? Byl by tak naivní, že by Franka nechal odstranit hned po našem rozhovoru a myslel by si že si toho nevšimnu? Že mi to nedojde? Nešel bych s ním ani kdyby to neudělal, protože Frank dneska příjde! Věděl jsem to. On musel přijít. Co se asi stalo minule když nedorazil? Uvažoval jsem nad spoustou důvodů ale jistý jsem si nebyl ani jedním.
"Ber McCracken…návštěva"
Nepřišel. Ani tenhle týden ani ten další a já se s ním ani nemohl spojit. Měli jsme povolené dva telefonáty za týden ale já na něj neměl číslo. Byl jsem už zase psychicky skoro na dně a jen jsem ležel zkroucený na posteli.
"On nepřijde.."Bertův hlas který jsem neslyšel tak dlouho prořízl ticho v cele.
"Nechal si ho zabít?"
"Ne"
"Lžeš"Ležel jsem k němu otočený zády a on seděl na židli, kouřil a nejspíš mě celou dobu sledoval. Poznal jsem když se do mě jeho oči propalují.
"Nelžu Gerarde…nejsem lhář! Možná jsem chladnokrevný vrah ale ne lhář."
"Tak jak víš že nepříjde? Proč nepřišel zrovna teď?"začínal mě trochu vytáčet jeho klidný tón a teď jsem na něj štěkal jako pes.
"Shoda náhod…možná osud"
"Kecy."
"Ne…prostě mi budeš muset věřit, nevím co se s tvojí návštěvou stalo"z nějakého důvodu Bert nevyslovoval Frankovo jméno"ale nemůžeš tu na něj takhle čekat.."
"Proč?"Neodpověděl. Cítil jsem jak se postel zhoupla. Konečně jsem se otočil a viděl jsem jeho nataženou ruku. Vzal jsem si cigaretu a zapálil. Skoro jako náš malý smiřovací rituál protože vždycky po našich dosavadních neshodách přišel a zapálil mi. Téměř láskyplně jsem vdechl dávku nikotinu a užíval jsem si ten pocit jak mě postupně přestala bolet hlava.
"Dej mi ještě týden"řekl jsem a on kývl.
Nevím co mě přesvědčilo. Možná ty jeho oči v kterých jsem se ztrácel, ale byl jsem odhodlaný s ním utéct pokud Frank nepřijde i tuhle středu. A právě v ten den jsem ležel na posteli a přemýšlel jsem jestli bych si přál aby Frank dnes přišel nebo raději ne. Začal jsem myslet na to, že bych utekl i kdyby přišel což nesvědčilo mému svědomí. Celý den jsem se klepal a bylo mi špatně. Jediný kdo se zdál být naprosto v klidu byl Bert a já zase musel obdivovat jeho klidnou povahu.
Pokud dnes Frank nepřijde zítra utečeme. S Bertem jsme o útěku už nemluvili a já vůbec neměl ponětí jak to chce provést a kam potom půjdeme, kde sebereme peníze a oblečení nebo nějaké auto. Prostě jsem byl mimo tyto informace.
Zbystřil jsem. Byli čtyři hodiny a bachař který nás odváděl na návštěvy přišel k naší cele. Odporně se na nás zašklebil a v mojí hlavě se ozvala poplašná siréna.
"Bert McCracken, návštěva"
Bylo to, po všem….Frank nepřišel. Viděl jsem Bertovu tvář na které nebylo vidět ani trochu co si myslí. Čekal jsem aspoň nějaký radostný úsměv nebo něco podobného a on vyšel v klidu z cely nechal si nasadit pouta a zmizel. Bylo rozhodnuto a přesto jsem měl z toho všeho špatný pocit. Když se Bert vrátil chtěl jsem se ho teda zeptat jak to uděláme.
"Neboj,všechno se dozvíš…"
"No ale kdy?Až budem venku nebo co?"
"Hej no tak..pššt, nerozčiluj se a jdi si lehnout, zítra budeš potřebovat energii." S těmi slovy zalezl k sobě a já zase zůstal bez odpovědí.
Chodili jsme po budově a vysypávali odpadkové koše do kontejnerů blízko dvora. Najednou jsem ucítil něčí ruku na rameni.
"Je čas"culil se na mě Bert a já na něj koukal jak na blázna. Vždyť je tu kolem plno vězňů a bachařů! Ale Bert mě nenápadně odtáhl za roh kde stál jeden z kontejnerů.
"Dělej!"křikl po mě a zalezl dovnitř a já hned za ním i když jsem musel trochu zaváhat. Bert přes nás hodil nějaké noviny a my se ocitli ve tmě. Byli jsme zkroucení na dně obrovského odpadkového koše. Na chodbě se ozvali kroky a k nám proniklo na okamžik světlo jak někdo otevřel víko a vysypal na nás odpadky. Byli jsme tam takhle hodinu a mě v noze svírala skoro už nevydržitelná křeč. A pak konečně se kontejner dal do pohybu. Trvalo to asi pět minut a zastavili jsme se. Čekali jsme ještě dvě hodiny dokud se Bert nezvedl a neotevřel poklop. Nohy jsem měl tak zkroucené že jsem ztratil skoro veškerý cit a když jsem vylézal na čerstvý vzduch pěkně jsem sebou švihnul na zem. Bert mi pomohl vstát a oba jsme se přikrčili za popelnicemi za vězeňskou zdí. Pak na mě Bert mávl a oba jsme se přikrčení dostali na druhou stranu ulice a odtamtud jsme už utíkali parkem.
Nemohl jsem tomu uvěřit. Mohlo to být tak jednoduché? Ale víc jsem se už o to nestaral. Vnímal jsem jen čerstvý vzduch a mokrou trávu pod mýma nohama a taky Bertovu siluetu běžící dopředu přes park. Ještě jsem měl docela bolavé nohy z těch hodin ležení ve zkroucené pozici a skoro jsem mu nestačil a zas jsem se musel divit jak on dokáže běžet tak rychle. Je snad robot nebo co?
Bert se zastavil a já k němu doběhl s jazykem skoro u kolen. No nikdy jsem neměl za potřebí běhat a sportovní typ jsem taky moc nebyl. Bert doběhl k autu které bylo zaparkované hned u výlezu z parku. Sehnul se a zalovil někde v podvozku a vytáhl odtamtud klíče. V tom samém okamžiku jsme uslyšeli jak se z věznice ozývá alarm.
"Kurva!"zaklel Bert"Čekali jsme moc dlouho!Honem!"Odemkl auto a sedl za volan a já dopadl na sedadlo spolujezdce. Bert v mžiku nastartoval a rozjel se rychle směrem ven z města. Po deseti minutách najel na dálnici a pokračovali jsme co nejdál pryč. Zastavili jsme až po čtyřech hodinách jízdy a mě ještě pořád bilo srdce jako o závod. Byli jsme na nějaké lesní cestě. Bert vypnul motor a vytáhl klíčky ze zapalování.
"Kurva"pošeptal do náhlého ticha a otevřel dveře od auta. Nevěděl jsem co dělá a tak jsem vylezl ven za ním. Bert se rozešel k nejbližšímu stromu a opřel se o něj a pak se začal smát. Hysterickým smíchem který přecházel do hyeního hýkání a on dopadl na kolena do lesní půdy. Šel z něj strach.
"No tak Gerarde…trochu nadšení"Zvedl se a přešel ke kufru který otevřel a hodil po mě nějaký vak v kterém jsem našel oblečení. Teď už s jistou dávkou klidu jsem si navlíkl těsně kalhoty a přetáhl přes sebe černé tričko a mikinu. Bylo to tak příjemné mít na tobě zase normální oblečení.
"A co bude teď?" zeptal jsem se Berta a on ke mně otočil hlavu. Zamával mi s balíčkem peněz v ruce, hodil je na palubní desku a pak se po mě vrhl. Líbal moje rty a moje tělo mačkal na dveře od auta. Konečně jsem si mohl jeho dotyků užívat hlasitě a konečně jsem taky pochopil to co mi tehdy říkal ve věznici. Za chvíli jsme ze sebe strhali oblečení které jsme na sebe před malou chvíli nandali a naše těla se svíjela na zadní sedačce auta. Zarýval jsem nehty do potahů sedaček a do Bertových zad když mě dráždili jeho rty a prsty. Okýnka se zamlžili a ven pronikalo naše hlasité sténání tlumené stěnami auta. Oba jsme byli zpocení a vlasy se nám lepili na čelo a já pohyboval pánví čím dál rychleji a zběsileji. Oba jsme se zkroutili v křečích na sebe a hlasitě jsme oddechovali. Měl jsem zavřené oči a rukou jsem se líně prohrabával v Bertových vlasech.
"Miluju tě Gee"vydechl Bert. V té vzniklé atmosféře, v právě odezněném napětí a všeho toho zmatku ale zároveň uspokojení a náhlého štěstí v mé hlavě a na mém těle jsem nemohl říct nic jiného než"Já tebe taky"políbil jsem ho do vlasů a oba jsme usnuli.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 dead angel dead angel | Web | 2. března 2008 v 13:22 | Reagovat

tserwa u mna je bleskowka taq sa zapoy ak mas cas =)

2 AMY AMY | 2. března 2008 v 13:35 | Reagovat

krásný!!!už se těšim na pokráčko

3 trinytis trinytis | Web | 2. března 2008 v 13:47 | Reagovat

AWWWWWWWWWWWWWWWWWWWWWWWWWWWWWWWWWW!!!!!!!

ach........musela sem si povzdechnout nakonci...boze!tak a ted prichazi ta prava akce!!!

ty voe ale bylo to krasny!strasne!!!

4 MegaBulva MegaBulva | 2. března 2008 v 13:55 | Reagovat

úúúžasné...a já teď nebudu tejden doma takže se nedozvím jak to bude dál:(

Ááááááááááááááááááááááááááááááááááááááááááááá:D:D

5 Anaj Anaj | Web | 2. března 2008 v 13:56 | Reagovat

neviem si predstavit, ako to bude pokracovat, mozno preto sa tak velmi tesim na pokracovanie.. tato cast bola rozhodne vynikajuca, nemam slov <33

6 adriana adriana | 2. března 2008 v 13:59 | Reagovat

proč Frankie nepřišel :-(  A co se ted´ bude dít? A uvidí se ještě nějdy s Frankiem?

7 Swuppie Swuppie | 2. března 2008 v 15:28 | Reagovat

ach né...

8 Soanna Soanna | Web | 2. března 2008 v 15:34 | Reagovat

Krása... Nádhernej díl... Už se těšim na pokráčko...

9 Wickey Wickey | 2. března 2008 v 15:54 | Reagovat

ty vole... sem to tedka dala celý najednou

ano, ano ano, zbožňuju to!! Ani mi neni líto že Frank nepřišel:D A z toho Berta totálně nemůžu. Je to nádherný, úžasný, výborný...

10 Nancy Nancy | E-mail | 2. března 2008 v 16:03 | Reagovat

no je to super...a zajímám mě proč vlastně ten frank nepřišel

11 emily.way emily.way | Web | 2. března 2008 v 16:13 | Reagovat

wooooooooow,miluju tudle story,fakt úžasný!!něco mi ale řiká,že to skončí špatně..:-/  rychle pokráčko :))

12 kačka kačka | 2. března 2008 v 16:26 | Reagovat

stejně toho frankieho odstranil bert,to mi nevymluvíteXD ale já to ve skrytu duše tomu bertasovi přeju

13 CuCumber CuCumber | Web | 2. března 2008 v 17:01 | Reagovat

ooooooooh!!!!! :)

14 Doookie Doookie | Web | 2. března 2008 v 17:04 | Reagovat

bože no to je úžasný..:)moc se ti to povedlo..:)

15 FeeHell(Fee:P) FeeHell(Fee:P) | Web | 2. března 2008 v 21:00 | Reagovat

to je dokonalý:)

16 Anett Anett | Web | 3. března 2008 v 19:02 | Reagovat

ůůůůůůůůůůů prostě toho Berta miluju!!!! Sorry dívky ale je ze mě Bertofil...

17 mimuska mimuska | Web | 4. března 2008 v 11:17 | Reagovat

O_o ...ja skapem...uplne ma ten dej pohltil....

a som nadšená že ušli....

ako ...nazačiatku som to priala Frankiemu....

ale keď Berty je tak úžasný <3 ...

len dúfam že nakoniec nebude trpeť Bert lebo to nevydržím !!!

krásne ....pokračkoooo :-*

18 DarkFire DarkFire | Web | 16. března 2008 v 13:49 | Reagovat

waw.... já k tomu vážně víc nemám snad jen- těžko si dokážu představit Bertyho jako klidného hocha :-D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama