close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více
 

Vampire Who Loves Me

28. února 2008 v 15:13 | Violet Hysteria
Jde na mě nostalgie tak tu pro vás mám trochu odlišný příběh:) je to jednorázovka a docela krátká ale snad se bude líbit:)
Seděl na okně jako vždy. Jako každý večer posledních pár měsíců. Když jsem spala proseděl celou noc v okně ve svitu měsíce. Ale poslední měsíc jsem toho stejně moc nenaspala. Seděla jsem většinou s koleny u brady a celou noc jsme si povídali. Pod očima se mi rýsovaly temné kruhy z probdělých nocí, kůži jsem měla jako bílou jako papír a vždy když jsem se pohla mi hrozilo, že se rozsypu jako domeček z karet jak jsem byla vyhublá. Zrcadlo které viselo po mém pravém boku jsem už měsíce nepoužívala, ale podle něj jsem byla pořád krásná i když jsem věděla že to není pravda.
Moje hubené bílé ruce se obtočili kolem kolen. Pohled mi sjel k oknu kde seděl Gerard. V záři měsíce měl pokožku ještě více bílou než já. Chladnou a dávno bez života. Někdy se na mě usmíval, snažil mě rozesmát, ale dnes byl smutný. Cítila jsem jeho smutek. Seděl na parapetu a pozoroval záři měsíce, který byl dneska v úplňku.

Nikdy mě nenapadlo, že bych mohla být ještě aspoň trošku šťastná, ale on to změnil.
Bude to už rok. Rok co mi doktoři oznámili, že mám zhoubnou rakovinu. Dávali mi jen pár měsíců.
Přišlo to jako nic. Viděla jsem jak postupně můj život končí. Moji kamarádi kteří zamnou chodili a co jsem já odmítala vídat nakonec přestali chodit úplně, přestala jsem chodit do školy a časem jsem přestala chodit i ven a byla jsem jen zavřená doma a polykala prášky které mě měli ušetřit bolesti. Žádní přátelé, žádné slunce,ani čerstvý vzduch. Hnila jsem ve svém pokoji celé dny. Moji rodiče mi nosili jídlo a každý den mě přemlouvali abych šla ven nebo abyhc si s nimi třeba jen povídala. Ale nesnesla jsem vidět mojí matku pořád plakat a tak jsem je přesvědčila. Pro ně jakobych už byla mrtvá.
Několik týdnů jsem jen ležela a přemýšlela o smrti nebo jsem seděla ped zrcadlem a snažila objevit známky mojí nemoci. V pokoji bylo odporné ticho a já z toho začla šílet. Viděla jsem jak umírám rychleji když tu takhle čekám…a to já prostě nemohla.
Byla noc a já se ze svého okna vyhoupla na střechu a slezla dolů, běžela jsem lesem přes kopec kde byla železnice. Nevím proč jsem si vybrala zrovna tenhle způsob, ale mojí zmatené hlavě se líbila představa, že si lehnu na koleje usnu a…
Ležela jsem na kolejích a čekala. Chtěla jsem aby tohle bylo to poslední čekání. Kolem mě pořád byli hlasy a vysmívali se mi. Pomalu jsem upadalo do klidného spánku a v koutku oka jsem viděla blížící se světlo.
Další den jsem se ráno probudila ve své posteli a myslela jsem, že se mi to jen zdálo, ale hlína na mé košili mě nutila přemýšlet. Nemohl to být sen.
A tu další noc se poprvé v mém okně objevil Gerard. Koukala jsem z okna a přemýšlela jestli to mám zkusit znovu a on se tam najednou objevil, na to to bylo až moc živé.
Ještě ten večer se na mé okno vyhoupla postava s bílou skoro průsvitnou kůží a s očima vyhaslýma ale přesto temnýma a nádhernýma když jste se koukli blíž. Jeho zjev mě viděsil, ale jeho hlas kterým na mě promluvil mě svým způsobem uklidňoval. Začal tím, že mě včera sledoval když jsem vyběhla ze svého úkrytu a lehla si na koleje a ještě předtím než se vlak přiblížil mě odtáhl a chtěl vypít mou krev.
,,Ale nemohl jsem,tvoje krev je zkažená"povzdechl si do tmy."Jsi nemocná?"
Ptal se mě na mojí nemoc. Povídala jsem mu o ní všechno co vím. Obdivoval to jak to snáším a smál se když jsem mu připomněla, že to asi moc nesnáším když jsem se pokusila zabít.
Seděl u mě každou noc a já si jen říkala kdy ho to už přestane bavit a on nepříjde. Ale vždy přišel těsně po tom co slunce zapadlo.
Vyprávěl mi o svém životě, který byl už hodně dávno a někdy si ani nemohl vzpomenout. Pověděl mi jak se stal upírem, jak z něj vyprchal život a on byl odsouzený k věčnému zatracení.
,,Jednou bych chtěl ještě jednou vidět východ slunce. Dívat se na něj, nechat na sebe dopadat první teplé paprsky…s tebou"řekl mi jednou a usmál se. Musela jsem se smát taky.
,,Jednou budeme slibuju"řekla jsem mu a jemně ho políbila na tvář.
Už ve mně nebylo moc síly, ale přesto jsem se zvedla a došla k oknu. Chladný vzduch mě řezal do tváře. Otočil se kě mě a zachytil mě když jsem ztratila rovnováhu.
"Opatrně panenko, aby ses mi nerozbila"pohladil mě po vlasech a přivinul k sobě. Z jeho těla šla zima a já se otřásla. Byla jsem unavená a poslední dny jsem slábla čím dál tím víc. Dnes jsem mu usla v náručí a ráno se probudila v pokoji zalité sluncem jelikož nechal poodhrnutý závěs. Zvedla jsem se a došla ho zatáhnout. Stálu to poslední zbytky mé energiie a já se položila zpátky na postel a chtělo se mi spát tak jako bych už týdny nespala. Což byla skoro pravda. V mé hlavě jsem byla něco jako poloupír. Přes den jsem spala a noci trávila s Gerardem.
Moje oči dopadly na polštář kde se svíjely dlouhé rudé vlasy. Vzala jsem tu vypadanou hrst a uložila do šuplíku vedle postele. Věděla jsem, že už nemám moc času.
Byla jsem už vzhůru a pozorovala z postele jak světlo za oknem utichá. Začínal podzim a já měla už ani ne měsíc. Gerard byl den ze dne zachmuřenější ale přesto se mi snažil udělat radost drobnostmi. Nosil mi kytice ze hřbitova a občas mi přinesl kotě na mazlení od sousedů. V noci seděl u mě na posteli a pročesával mi vlasy, které mi pod jeho útlými prsty nepadali.
,,Gerarde, já už nemám čas.."otočila jsem se na něj a vzala jeho studené ruce do svých.
,,Já vím"pronesl hlubokým hlasem. Natáhla jsem se a vyndala z šuplíku pytlíček mých vlasů a podala mu je."Víš jak moc miluju tvoje vlasy, ale láska k tobě je větší, já tě nechci ztratit"Moje hrdlo se stáhlo v bolesti.
,,Mám strach"zašeptala jsem a schoulila se k němu."Mám strach o tebe, ani nevíš co pro mě znamenáš, s tebou každá chvíle Gerarde…"přitiskl prst ke rtům a jeho oči se spojili s mýma. Naše slzy se spojovali dohromady. Ta chvíle mi připadala nekonečná. Nikdy nikdo neviděl upíra plakat takhle. Jeho zoufalství prostupovalo zdmi když držel svojí mrtvou lásku v náručí a ještě naposledy jí líbal rty kořeněné slzami které už teď jen stydli.
Zamiloval se do té dívky poprvé co jí spatřil. Její krev ho lákala a nechtěl jí zabít. Chtěl jí přeměnit a být sní navěky protože ještě nikdy nepoznal lásku. A když jí poznal zjistil, že jí nedokáže zachránit. Její krev byla pro něj jedem a když se probudila musel každý den trpět tím že jí jednou ztratí. Jeho zoufalství se neslo celým okolím a upíři si o něm vyprávěli ještě další století.
Svíral její tělo a nechtěl pustit. Blížilo se ráno a zachvíli se měl pokoj zalít světlem slunce.
Upír se zvedl i s tělem a proplul oknem. Vznesl se do vzduchu a jeho zoufalství zahánělo lesní zvěř do úkrytů, kytky pod ním umírali a světla zděšeně blikala.
Doletěl s ní ke kopci nad údolím. Posadil se do trávy a nežně si jí položil do klína. Hladil jí vlasy, které jí dorostly…všechno se vrátilo a ona byla stejně tak krásná jako ten večer kdy jí potkal.
,,Východ slunce lásko…slíbila si mi ho"usmál se a nechal se unést nádhernou scenerií a barvami které hráli na obloze. Na jeho kůži příjemně hráli teplé paprsky a on konečně cítil vánek ve vlasech…
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Anett Anett | Web | 28. února 2008 v 17:00 | Reagovat

nemám ráda heterácký story, prostě mi vadí ale tohle nebylo tak násilné a vcelku se mi to líbilo

2 Anndenka Anndenka | 28. února 2008 v 17:47 | Reagovat

Ja taky ne,hetero,to neni ono..Ale toto je takowy..Na hetero az moc hezky.. x)

3 Anetka.ph Anetka.ph | Web | 28. února 2008 v 19:27 | Reagovat

vždyť už je to jedno jestli hetero nebo slash, dyť je to nádherný!! ;-)

4 Cassie Cassie | 28. února 2008 v 20:10 | Reagovat

Mě se to náhodou docela líbí.Občas je potřeba něco takovýho.ne?:-)

5 Enys Enys | 28. února 2008 v 20:43 | Reagovat

Je to krasny .....Takovy pravdivy....,smutny....ale přesto krasny ....Je to krásná story......:-)

6 Lady Ann Lady Ann | 28. února 2008 v 20:54 | Reagovat

to bylo krásné...ale ták moc smutné ='(

7 trinytis trinytis | Web | 28. února 2008 v 21:05 | Reagovat

hezkyyyy:D...tak a ted sem te nacapala proc zanedbavas nasi psycharnu!!tytyty!:D:D

8 Fuckies Fuckies | Web | 28. února 2008 v 21:13 | Reagovat

ach boze...to bylo krasny

9 Doookie Doookie | Web | 28. února 2008 v 21:46 | Reagovat

:)

10 DeeTee DeeTee | Web | 28. února 2008 v 23:45 | Reagovat

Omg... no... to bolo nadherne... ja... no... mam dost... asi placem... nie... urcite placem... krasne...

11 emily.way emily.way | Web | 29. února 2008 v 11:50 | Reagovat

tak to je fakt krásný..já normálně hetero taky moc nemusim..ale tohle je fakt pěkný,krásně napsaný..

12 Dannie Dannie | 29. února 2008 v 22:25 | Reagovat

ja tu revem... úplne ma to dostalo... dokonalé :)

13 MegaBulva MegaBulva | 1. března 2008 v 22:38 | Reagovat

Ale je to málo úchylný:D:D:D:D:D

14 Matty Matty | 16. března 2008 v 20:20 | Reagovat

jůůů to je nádhera!

15 Shame Shame | 1. července 2008 v 14:31 | Reagovat

Bože... To mě nemálo dojímá... Amrazí. Kdybych to četla večer tak nejspíš neusnu... Stálo by to za zfilmování... Snad nejhezčí příběh co jsem kdy četla (:

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama