19. prosince 2007 v 14:08 | Ellis
|
Tak po dlouhé době pokračování. Popravdě jsem s tím už chtěla seknout ale zas jsem našla chuť k psaní. Fakt se omlouvám, doufám že ještě to někdo bude mít chuť číst:)
Ráno mě bolela hlava, dal jsem si kafe a seděl jsem tiše v kuchyni. Mikey tam přišel taky a sedl si naproti mně se snídaní. Vůbec mě nepozdravil a ani na mě nekoukl, jen když jsem se zvedal hodil po mě vražedný pohled tak jsem se radši klidil pryč.
Seděl jsem u sebe, v ruce papírek se Samovým číslem. Telefon je dole v obýváku, je teprve ráno. Zavolám mu až odpoledne Mikey vypadne. Teda jestli hodlá někam jít. Na to abych kreslil nebo skládal jsem neměl vůbec náladu takže jsem seděl a nudil se. Po půl hodně mě to přestalo bavit ale vůbec jsem nevěděl co bych měl dělat. Potřeboval jsem nějak zabít čas.
Vytáhl jsem učení ale po pěti minutách bezmyšlenkového zírání na stránku sešti jsem ho uklidil zpátky, knížka mě taky nezabavila, ani jsem neměl chuť si pustit nějaké oblíbené cédéčko a ležet. Mikey byl u sebe a hrál na basovku. Začínalo mě to štvát. Seběhl jsem dolů a zakotvil u televize kde jsem při nějakém nudném pořadu usnul.
Mikey mě probudil když odcházel pryč. Říkal, že jde za nějakýma kámošema. Hodil na mě pohled a podíval se na telefon. Pochopil jsem. Pak práskl dveřmi a byl pryč.
Zvedl jsem telefon a vytočil Samovo číslo. Na druhé straně se ozvalo zvonění. První - druhé - v hlavě mi začali mozkové buňky pracovat.
Tak sakra co mu řeknu? To bude trapný- třetí- položím to dokud můžu.
Těsně v tom okamžiku kdy to vyzvánělo počtvrté a já se už chystal zavěsit to někdo zvedl.
,,Ano?'' Ozvalo se z druhého konce. Tohle nesnáším. Jak mám asi tak poznat kdo je u telefonu?
,,J-jo, teda já…..je doma Sam?'' Na druhé straně to tak zvláštně luplo a nic se neozývalo.
,,Haló?!'' ze zvuku rychlého pípání jsem usoudil, že ten "Ano" na druhé straně zavěsil.
Sam to nebyl protože jeho hlas bych poznal a tenhle byl úplně jiný. Ale aspoň mám klid. Nemusím vymýšlet nějaké stupidní dialogy a Mikeymu prostě řeknu, že mi to zavěsil no. Šel jsem zase k sobě nahoru, hodil jsem na sebe nějaký normální hadry a vypadl jsem z domu. Byla zima a sněžilo. Chtěl jsem se do mě sta jet poptat po nějaké brigádě protože mě poslední dobou nechtěl nikdo sponzorovat. Máma mi dávala občas něco málo ale pro mě to bylo prostě málo. Nasedl jsem do busu a za 20 minut jsem stál v centru. Rozmýšlel jsem se kudy to nejdřív vezmu. Šel jsem nejdřív do obchoďáku zeptat se jestli nepotřebujou někoho na doplňování nebo něco podobnýho. , pak jsem prolezl všechny možné butiky a obchody s oblečením, kavárny, herny, kino, restaurace a pak mě to přestalo bavit. Bylo tam horko, všude hordy lidí a ta Vánoční výzdoba mě rozčilovala. Dva měsíce před Vánoci a už tu byli ty hnusné zlaté a stříbrné koule, věnce, stromečky, světýlka a umělý santové všude. Vypadl jsem a na náměstí jsem si koupil nějakou tu flašku na zahřátí a prolézal jsem různé postraní uličky kde se kupilo víc a víc sněhu.
Cestou jsem přemýšlel co bych vůbec měl koupit za dárky. Jediný komu jsem kdy dárky kupoval byl táta, máma a Mikey. Ale tenhle rok bych se na ně nejradši vybod na všechny. Vždyť oni na mě taky pečou. Fakt Vánoce nesnáším čím dál víc. Nikdy jsem jejich význam nepochopil. Lidi tvrdí že na Vánoce máš být s rodinou nebo s někým koho máš rád. S rodinou jsem pořád a už mi to leze krkem a nemám možnost být s někým jiným. Nikdo nemá zájem být semnou na Vánoce ani nikdy jindy. Mám toho už dost! Blbý Vánoce!!!
Z a celý den už jsem na nic zajímavýho nenarazil tak jsem zakotvil v místní kavárně kde jsem strávil tři hodiny upíjením kafe a psaním. Taky jsem za tu dobu stačil vystřízlivět protože se mi to docela dostalo do hlavy a já skoro usínal na stole. V sedm mi jel bus zpátky. Sněžilo ještě hustěji než předtím. Všude už byla pokrývka sněhu a za centrem stáli kolony aut takže se mi ta jízda dost prodloužila.
Když jsem dorazil domů všichni tam už byli.
,,Hoj'' zavolal jsem na mámu a šel jsem k sobě. Byl jsem unavený, ale bylo mi docela fajn. Těšil jsem se na horkou sprchu a teplou postel a….
,,Kdes byl??!!'' Mikey rozhodil ruce a bloknul mi tak cestu ke dveřím. Tvářil se nanejvýš hodně naštvaně. Přesně jsem tohle čekal.
,,Hele já mu volal ale někdo to zavěsil''
,,Kecy Gerarde!Tys mu nevolal! Byl jsem za ním a říkal žes mu nevolal'
,,No jo jasně blbečku protože to zvedl někdo jinej a pak to zavěsil tak asi mu to nikdo neřek že sem volal a te´d mě pust k sobě! Jdu si lehnout!''
Prudce jsem ho odstčil, vpadl jsem k sobě a rychle zabouchnul kdyby se ještě rozhodl se semnou dohadovat jestli jsem volal nebo nevolal. Shodil jsem ze sebe hadry a vlezl pod sprchu. Bože já toho Mikeyho vážně nechápu. Je to magor. Začně vyvádět už jen kvůli tomu že nezavolám nějakýmu klukovi. Ať si to klidně Fankovi řekne, mě je to fuk.
***
Ráno měprobudili sluneční paprsky. Naštvaně jsem zastrčil hlavu pod peřinu, ale stejnak jsem byl už vzhůru tak jsem vstal a natáhl si tepláky. Koukl jsem z okna. Sněhu bylo po pás, svítilo sluníčko a bylo vidět že mrzne. Měli jsme fakt dobře zapadanou příjezdovou cestu. Super. Schválně koho to pošlou odházet.
Bylo půl dvanáctý. Máma trvala na společném obědě což mi přišlo jako ten nejstupidnější nápad na světě ale proč jí odmlouvat…
Zatímco máma připravovala oběd přemýšlel jsem co budu dneska provádět. Nejdřív mě napadlo jít za Rayem ale pak jsem si vzpomněl že se spolu nebavíme protože on si našel lepší kamarády. Minulou zimu jsme si užili zimu naprosto skvěle.
Začínám zimu nesnášet ještě víc! Vypadá to že tuhle strávím celou doma s rodinou! Bezva!
Rodinný oběd byl taky nápad. Všichni byli zticha. Mikey na mě házel nepřátelské pohledy, otec natahoval krk do obýváku aby viděl na televizi, já mlčel už jen tak z principu a matka těkala pohledem z jednoho na druhého a očividně se snažila vymyslet nějaké téma pro konverzaci. Jedl jsem co nejrychleji abyhc už byl pryč.
,,Co chcete k Vánocům hoši?''zeptala se matka a asi se jí trochu ulevilo že prolomila ticho.
,,No Gee co bys chtěl?''zaměřila svou otázku na mě.
No co bych asi tak měl chtít? Jen jsem pokrčil rameny a věnoval se dál svému talíři.
,,A ty Mikey?''
,,Ještě nevím''
,,A co ty? Taky nevíš?''zeptala se táty ale už dost jedovatě.
,,Možná nějakou dovolenou hodně daleko''
,,No jistě aby ses nás zbavil!'' a už to začalo. Naházel jsem zbytky do sebe a klidil se pryč.
Natáhl jsem se u sebe a promýšlel možnosti co bych mohl dneska dělat. Možná není tak špatný nápad zavolat Samovi. Aspoň bych vypadl z domu a Mikey by třeba přestal pindat.
Nenápadně jsem se proplížil do obýváku. Mikey drnkal u sebe na basku a rodiče se hádali u sebe. Tentokát to zvedl Sam
,,Ahoj, tady Gerard, hele nechceš jít ven?'' Asi jsem ho zaskočil protože chvíli bylo ticho.
,,j-jo jasný, to bude super, kdy a kde?''
***
Ve tři jsem čekal u hlavní silnice blízko školy. Sam byl z opačnýho konce a jel sem busem.
Moje nálada se mi během chvíle zlepšila. Na chvíli jsem zapomněl na všechny svoje starosti-rodinu,Mikeyho,školu,Raye…a Franka. Byl jsem rád že si se Samem rozumím. Povídali jsme si jako normální kámoši a naši orientaci jsme vynechali. Měl jsem chuť si užívat normální zábavy jako všichni ostatní.
,,Hele tak mě napadlo, jestli si nepůjdeme zabruslit.''
,,To myslíš vážně? Já myslel že minule…''
,,Ne to je v pohodě..''
,,No tak jestli chceš.''
Zašli jsme ke kluzišti postavenému v parku. V chladném slunečním zimním dnu tam teď bylo nacpáno. Půjčili jsme si bruslea vyrazili směrem k ledu, teda..
,,No vlastně jsem na tom v životě nestál..''zatvářil jsem se. Zasmál se ale ve vteřině mi pomohl dostat se na led. Trochu jsem se zapotácel pak jsem chytil rovnováhu a stál jako solný sloup abych se náhodou zas nezačal kymácet.
,,No a na normální kolečkáčích si někdy stál??''
,,Ne…''
Slyšel jsem tiché zamručení. Pak mě objel a neohrabaně chytil ze zadu kolem pasu. Přišlo mi to směšný.
Vedl mě po ledu a po chvilkách mě nechával kusy jezdit samotného. Po půl hodině neustálého padání jsem měl už na prdeli asi tisíc modřin ale nepřestával jsem se chechtat. Bylo mi fajn.
Po dvou hodinách jsem se rozhodli že se půjdem někam ohřát ke kafi. Zrovna když jsem si sundával brusle uslyšel jsem povědomý smích. Prudce jsem otočil hlavu a přímo po druhém chodníku naproti mně si to štrádoval Frank, jeho partička poskoků, Ray a…Mikey!!!!!
Nesli si nástroje-pravděpodobně šli zkoušet…ale..co tu dělá s nimi Mikey??!!
Pomalu mi to začalo docházet. Ostatní jsem si už domyslel. To jak Mikey v poslední době dost často trénoval na basku a pořád byl pryč. Zůstal jsem sedět na promrzlé lavičce s nesundanými bruslemi a shlížel jsem na Mikeyho s nesnesitelnou nenávistí.
Zrovna něco říkal a Frank k němu přišel a se smíchem ho poplácal po zádech. Mikey se otočil a uviděl mě. Na pár sekund se zastavil a s lítostí v očích na mě koukal dokud se neotočil a spolu s ''jeho''partou nezmizeli mezi stromy parku.
:) no konecne...uz sem ani pokracovani necekala :)