Procházel jsem jimi. Někteří do mě strčili, já se je snažil obcházet. každý kontakt s jinou neznámou osobou mi způsoboval hrůzu. Nevím kdy přesně to začalo ale vím s čím je to spojeno.
Bál jsem se. Prostě jsem se jenom bál, že když se mě někdso dotkne hned pozná co jsem.
Každý žil svým vlastním životem. Normálním dá se říct. Měli domov, adresu, rodinu, příbuzné, kamarády. Já neměl nic z toho. Nic z toho jsem si nikdy nemohl dovolit. Teď už ne.
Dojel jsem na svou stanici a pokračoval po hlavní ulici a pak už menšími uličkami na kraji města.
Došel jsem ke klubu kde dostanu dnes svou novou práci. A pak měsíce odpočinku protože s těmi penězmi co za to budu mít nebudu potřebovat nic jinýho.
Položil jsem kufřík na stůl a sedl si. Barman mi jako obvykle přinesl kafe a panáka. Platil jsem rovnou. Nepotřebuju mít nějaký dluhy.
Zanedlouho se ve dveřích objevila postava a zamířila ke mě.
,,Zdravím''
,,Taky tě zdravím Gerarde, jak se máš?''
,,Na to nezáleží, co pro mě máš?''
Položil svůj kufřík vedle mého, barman mu přinesl jeho objednávku a až pak kufřík otevřel. Vyndal jednu tlustou složku s položil ji přede mě. Koukl jsem na něj.
Mohl mi ty papíry posílat třeba faxem. Většinou se to tak dělá. Ne! Vždycky se to tak dělá. Je tady obrovské riziko odhalení. Třeba bych ho mohl teď rovnou z fleku prásknout. Ale nás dala dohromady náhoda. Obrovská náhoda a zároveň štěstí. Věděl jsem že když se to nějak posere tak můžem skončit oba hned pod kytkama ale to už je jedno. Věřili jsme si.
Vyndal jsem fotku z obálky. Byl to muž, mohlo mu být kolem třiceti ale vypadal tak nějak dětsky.
Velké hnědé vykulené oči působili přímo prosebně. Jeho rty sevřené v milém úsměvu mě drtily.
Fotku jsem dal stranou a podíval se na první stránku.
Frank Iero, 29 let,dědicem majetku společnosti Victoria...
Nechtělo se mi to celé číst tak jsem se obrátil na svého společníka.
,,O co jde?''
,,No...jeho otec odchází z podniku a přenechává ho tomu klukovi, jenže nějakejm těm jeho sponzorům se to nelíbí a navíc ten kluk neni dobrej pro jejich obchod...nikdy by s nima nespolupracoval kdyby se dozvěděl že ta společnost místo toho aby vyráběla elektroniku rozváží drogy po celym světě. A navíc na nějaký konferenci říkal, že chce otcovu firmu prodat něbo něco na ten způsob. Je v tom ještě mnohem víc ale tím tě nebudu zatěžovat. Hlavní je to že si ten kluk podepsal rozsudek smrti když kolem toho začal čmuchat. A bude to tvoje práce. Tohle nesmíš v žádnym případě zvorat jinak je po tobě.''
,,Jasný, beru to domů, až skončím dozvíš se to z prvních stránek novin.''
Zandal jsem složku do kufru a odešl pryč. Jen jsem pokynul barmanovi a přemýšlel jsem kdy ho zase uvidím.
Zase budu muset zlikvidovat nevinný ubožátko který překáží velkejm zvířatům v práci. Vlastně jsem přemýšlel jestli jsem neudělal chybu protože drogy fakt podporovat nechci. Sevřel se mi žaludek a ponořil jsem se do vzpomínek.
Je pozdě. Už je mi jedno že jsem zrůda a likviduju ty kteří jsou nevinnými svědky něčeho špatného.
Já trpěl taky! jako každý den jsem si slíbil že o tom přestanu přemýšlet. Možná po tomhle byhc si mohl vzít dovolenou. Vzít prachy a odjet na dlouhou dobu někam daleko. Bavit se. Tenhle život je už dost dlouho zkurveně každej den stejnej!
Už dlouho jsem se na nic nezmohl tak teď tam vládl neuvěřitelný nepořádek. Neměl jsem chuť uklízet ani teď. Sedl jsem si na pohovku a ze stolku odsunul nános novin, časopisů a asi i nějakých talířů jejichž pád zbrzdili polštáře na zemi. Rozsvítil jsem si a vyndal objemnou složku. Zkusil jsem se začíst do Frankova životopisu. Nějak moc jsem tomu pozornost nevěnoval. Dozvěděl jsem se akorát že mu jako malýmu zemřela máma a pak žil se svojí chůvou protože jeho otec kvůli obchodu na něj neměl čas. Chodil na státní střední a měl plno průserů. Prostě normální puberták.
Asi jako já. Zase jsem složku zavřel a šel jsem do lednice. Prázdno.
Tak Franku Iero. Teď mám tvůj život ve svých rukou. Jseš mrtvej, teď, protože mě uniknout nemůžeš.Prošel jsem kolem špajzu kde jsem měl ve větrání schovanou sniperovku kterou jsem teď vyndal a s láskou jsem si jí prohlížel. Moje jediná láska.
Peněz jsem měl dost na celou noc a zatímco on mi dělal dobře já ležel bez hnutí s očima upřenýma nepřítomně někam do strany.





wow to je vazne originalni