8. října 2007 v 17:59 | Ellis
|
Proč musí být Frank najednou všude? Vážně se mi to nezdálo. V poslední době byl nějak moc často poblíž mě. Nejdřív tři roky ani jedna šance se sním nějak bavit nebo seznámit a teď se během 14 dnů skoro dostanu k němu do kapely, potkám ho na náměstí, jeho kámoši mě zmlátí, pak kreslím jeho portrét a všechno začalo v ten den co jsem do něj v té chodbě ve škole vrazil.
Pak mě začal šikanovat a teď, teď nás má doučovat můj jediný přítel, který mi jaksi zapomněl říct, že s ním v té jeho slavné kapele hraje. Sice nemohl vědět, že jsem naštvaný kvůli tomu, že mi to neřekl i když nemá o ničem ani potuchy. Neměl důvod mi to říkat protože nevěděl, že jsem gay a že jsem zrovna do Franka zamilovaný.
Ale kurva říct mi to mohl!!! Vždyť jsme kámoši. Dva kámoši bez dalších přátel. Vyvrhelové. Nepatříme nikam a on se bratříčkuje s mým Frankem!! Měl jsem vztek.
Frank se posadil do křesla do kterého si vždycky sedám já. Nadechl jsem se abyhc na něj hnusně nevyjel. Koukal na mě tak jsem se jen usmál a sedl jsem si na pohovku. Ray někam zmizel a v obýváku bylo ticho, nepříjemné až trapné ticho a já nevěděl co říkat. Nevěděl jsem jak je na tom Frank tak jsem se na něj nenápadně podíval.
Poklepával si prsty o koleno a díval se napřítomně před sebe. Když si uvědomil, že se na něj koukám nervózně se usmál a posunul se v křesle.
Už jsem chtěl něco říct ale vešel Ray.
,,Sorry, byl jsem ještě nahoře pro nějaké poznámky''
Sedl si vedle mě a rozložil sešity. Frank se poposunul blíž aby viděl a Ray začal vysvětlovat. S Frankem jsme nerozuměli stejné látce. Moc jsem, ale nedával pozor.
Spíš než nějaké kvantifikované výroky mě zajímal Frank.
Jeho výraz, když se snažil soustředit a porozumět tomu co Ray říká.
,,….Hej Gee vnímáš??''
,,C-co?...Jo''Vytrhl mě Ray z myšlenek a já radši už dával pozor.
***
,,Napíšu vám nějaké příklady tak mi je vypočítáte.''
Po hodině neustálého vysvětlování jsem tomu už perfektně rozuměl.
Ray byl fakt dobrej. Dal nám papíry s napsanými příklady a šel nám zatím připravit nějaké pití a jídlo.
Začal jsem počítat a s nadšením jsem zjistil, že mi to jde. Je to vlastně docela zábava když to chápete. Odložil jsem tužku a protáhl se. Oko mi padlo na Franka, který vypadal, že si doopravdy neví rady. Zíral bezmocně na papír a pořád něco psal a následně škrtal. Chvilku jsem ho pozoroval a bylo mi ho tak trošku líto.
Zvedl hlavu a zoufale se podíval nejdřív na mě a pak na papír. Chopil jsem se příležitosti a přisunul jsem se k němu. Koukl jsem na jeho výtvor a musel jsem se pousmát.
Ten Rayův výklad ani trochu nepochopil. Frank byl vážně zabedněnec.
,,Tady to máš špatně, má to být takhle''
Chytl jsem jeho tužku tak abych se dotkl jeho ruky. Byl to nádherný pocit. Začal jsem mu to znovu celé vysvětlovat krok po kroku a byl jsem v tu chvíli šťastnej z toho že jsem dával pozor když to Ray vysvětloval. Třeba nejsem zas tak ztracenej případ.
Naklonil jsem se víc a moje ruka byla natisklá na tu jeho. Psal jsem schválně pomalu a užíval si každý dotyk, přál jsem si aby tohle nikdy neskončilo a abych se ho mohl dotýkat napořád.
,,Chápeš to teď už??''
Zeptal jsem se a koukl na něj.
,,Jo''
Koukl mi do očí. Neuhl.
,,Teď už to chápu'' řekl.
Řekl to takovým tónem, že jsem radši uhl. Byl to takový tichý hluboký hlas. Mohl jsem si ho vyložit klidně dvěma způsoby. To jak koukal do mých očí. Mohl si tam klidně přečíst všechno to na co sem v tu chvíli myslel.
Připadal jsem si tak strašně nápadný, že jsem předpokládal, že každej průměrně chytrej člověk v mý blízkosti uvidí ten zářící nápis ,,Miluju Franka Iera,, na mym čele.
A ty jeho rty. Copak na mě neuvidí jak moc bych ho chtěl ted políbit? Tak moc bych chtěl vědět jaké to je.
Pak jsem si vzpomněl, že má holku. Úsměv mi ještě víc sklesnul a já se najednou cítil jako kdybyhc byl zavřený uvnitř kotce a stěny by mě měli každou chvíli rozdrtit jak se pomalu přibližovali víc a víc ke mně.
Odvrátil jsem od něj pohled a koukal na jeho písmo.
Prohlížel jsem si ty křivky a….
Ne!! Už vážně z něj magiím. Byl jsem z Franka příšerně nervózní, klepali se mi ruce a začalo mi být hrozné horko.
Ze situace mě nevědomky zachránil Ray, který přinesl nějaké jídlo. Ale nevzal jsem si. Můj žaludek teď trávil Frank a na nějaké jídlo jsme neměl ani pomyšlení. A navíc kdybyhc natáhl ruku před sebe
bylo by vidět jak se mi děsně klepe.
Ray nám zatím kontroloval příklady a Frankie se ládoval.
Snažil jsem se ho už nepozorovat.
,,Hmm, máte to dobře. Takže to chápete?''
,,Jo''Dvojhlasně jsme řekli a kývli.
,,Hele Rayi moc díky, já musim letět. Uvidíme se zítra na zkoušce''
Řekl Frank a vstal k odchodu. Jen jsem zamumlal tiché Ahoj.
Ray ho šel doprovodit a pak se vrátil do obýváku.
,,takže teď se řadíš mezi ty náfuky?''
Neudržel jsem se a prostě jsem na něj hnusně vyjel.
,,Hele to není….''
,,Jako co? Kurva to si mi to nemohl třeba říct? Byl jsem tvůj jediný přítel, nikdy jsme nepotřebovali být s některým z těch blbečků. Tak jako proč se o to najednou snažíš?! A zrovna ty!!!
,,Tohle si fakt myslíš?! Ty! Ty chodíš všude a říkáš jak nemáš kamarády a nic s tím neděláš. Já tě mám rád, jako kámoše a vážím si tě!! Ale ty si nevážíš mě a vůbec nic nevíš o tom co ybhc chtěl nebo co bych si přál tak tu na mě neřvi!!''
,,Co-že?''
Tohle nebyl Ray, vůbec jsem tu situaci nepobíral ale věděl jsem že jsem to posral. A co se to s ním děje že na mě řve přes celej obývák?!
,,Běž pryč Gerarde! Vypadni!!''
,,A-ale…''
,,Vypadni!! Můžeš za to, za všechno můžeš a snažíš se to tady svést na mě! Nechci tě vidět!''
A práskl za mnou dveřmi když jsem naštvaně vylítl z hlavního vchodu.
***
S Rayem jsme se pak asi týden nebavili. Vyhýbali jsme se sobě na školních chodbách a v jídelně do které jsem stejně nechodil protože posměch celé školy bych nesnesl. A nikdo by se mě nezastal.
Seděl jsem na školním dvoře když jakoby mě něco praštilo. Trochu se mi zatočila hlava a já ležel rozpláclý na trávníku a nade mnou se smálo asi nějakých šest postav. Slunce prosvítalo mezi jejich hlavami a já je proti němu neviděl. Musel jsem si zastínit obličej rukou abyhc poznal Franka, jeho holku a jeho kámošu a pak když jsem vstal jsem rozpoznal i pár kroků od nich stojícího Raye.
,,Blbečku!''sykl někdo z nich.
Začali mi nadávat.
a když jsem vstával všichni si museli kopnout.
,,Měl by ses nechat ostříhat!'' Podotkl Frank a mě začali slzet oči.
,,A ty by sis měl přestat hrát na tvrďáka před svejma kámošema protože bez nich jsi stejná nicka jako já a možná ještě horší.''
Otočil jsem se a rychle šel pryč, zahlédl jsem rayův lítostný obličej a pak Frankův a ostatních smích, ale ten Frankův byl slyšet nejvíc a prořezával se mi skrz tělo.
Ještě než jsem zatočil viděl jsem jak Frank líbá Nancy a to už jsem se rozbrečel jako malá holka.
Na výtvarku jsem už ani nešel a místo papíru jsem máčel slzami chodník a přemýšlel cestou domů o tom jak nesnášim pondělky. Zatím se mi všechno hrozný stalo skoro vždycky v pondělí.
Cestou jsem přes slzy skoro ani neviděl.
Viděli mě. Viděli mě jak jsem se skoro rozbrečel. Nenávidím je všechny!!!
Doma jsem ležel na gauči a musel jsem ještě hodinu počkat než se Mikey vrátí ze školy. Zatímco jsem brečel jsem přemýšlel jak zahnat ten smutek a nenávist co jsem cítil tak jsem z lednice nakonec vytáhl vodku……
Máš super blog, nechceš se spřátelit, fakt hezký povídky....:)