Deep-Mined

3. října 2007 v 15:10 | Ellis |  Deep Mined
Stál jsem na okraji propasti. Můžete si říct že stojím nad obrazně řečenou propastí. Ale byla to doslovná propast. Rozprostírala se pode mnou jako obrovská hladová ústa. Slunce zapadalo a stíny se v ní pohybovali jako plameny. Kdyby byli ty stíny rudé vypadalo by to jako oheň. Představil jsem si to. Pohybující se postavy. Ruce stahující mě dolů.
,,Proč jseš tak smutný?''
,,Nejsem''
Vypadalo to jako peklo. Rudě tančící plameny všude okolo mě. Temná těla svíjející se v bolestech a prosící o milost. Ruce zdvižené směrem nahorů jako kdyby se chtěli chytit a vyšplhat. Ale pro všechny tam bylo pozdě. Museli být potrestáni za svoje hříchy.
Na dno už skoro nebylo vidět. Černá hladina se v dáli leskla posledními paprsky slunce dokud nezapadlo úplně a krajina se neponořila do tmy. Všude bylo ticho. Ledový vítr mi narážel do hlavy a jak jsem dýchal dostával se mi až do plic jako velký černý had mi koloval žilami a pomalu mě připravoval o teplo mého těla.
Nevadilo mi, že je mi zima. Užíval jsem si to, miloval jsem když jsem byl sám. Miloval jsem tuhle chvíli kdy jsem tu stál. Všechny moje starosti byli pryč. Budou pryč. Už za chvíli.
,,Ale jsi….řekni mi to.''
,,Mám jen divný pocit to je všechno.''
Viděl jsem někde v horách mezi stromy zazářit světla nějakého auta. Vybavil se mi skřípot brzd, křik, který se ozýval z hlubin propasti. Nemyslel jsem na to.
,,Zlato co se stalo?Kam jdeš?!Mluv semnou!!!''
Vlasy mi vlály vzduchem a zakrývali mi oči. Ale já se chtěl koukat. Chtěl jsem vidět každý detail. Ptal jsem se proč existuje tak dokonalé místo. Kdybyste tu byli ve dne možná by jste si všimli že je něco jinak, ale teď když už byla skoro tma….teď jste si mohli klidně myslet, že jste v pravěku nebo třeba jen o týden zpátky. Tolikrát za ten poslední týden jsem si přál vrátit čas.
,,Ne, nech ho prosím…''
V dálce se ozvala ohlušující rána a ozvěna se šířila propastí. Okolo každého stromu, kamene,květiny, okolo každého zvířete co tam dole bylo. Všechen ten hluk skončil v mé hlavě. Nashromáždil se na tom prázdném místě co si tam nosím a teď se mi tam rozpínal. Nutil mě prasknout.
Jak dlouho tady budu ještě stát? Copak mám ještě o čem přemýšlet? Stačí přece udělat jen jeden krok, posunout se trochu dopředu.
Já vím, že umím létat. Říkal mi přece, že jsem jeho anděl.
,,Drž mě za ruku, prosím''
Život není fér. Ani už nevím jestli vůbec žiju. Necítil jsem už žádné pocity. Necítil jsem chlad, nechtělo se mi spát ani jsem nejedl. Necítil jsem smutek ani lásku. Nic takového neexistuje. Jen si to myslíme. Namlouváme si to a když si uvědomíme, že je to jen výplod naší fantazie je pozdě.
,,Musím jet s ním!!Jsem jeho přítel! Já s ním musím být!!''
Kdo vám dá všechny odpovědi? Jakto, že se můžete dotknout něčeho tak jednoduchého jako kůra stromů….proč při tom cítíte jemné mravenčení a drhnutí prstů?
A proč když cítíte tohle nemůžete mít něco jako lásku? Proč té se dotknout nemůžete?
Nemůžete, protože neexistuje.
,,Ztrácíme ho…''
,,Nemůžeš tady být''
,,Zapište čas úmrtí 18:49''
Vždycky se jen ptáte co by kdyby. Ale nepomáhá to. Čas vrátit nelze. Ale já tomu věřil. Viděl jsem to na dně hlubiny.
Byla to malá škvírka. Koukala na mě. Azurové oko. Byla to cesta z pátky, osvobození.
Jsem tady. Stojím nad propastí i když jsem nikdy nevěřil tomu, že se mi něco takového může stát. Neptal jsem se už proč a nechtěl jsem znát důvod.
Jen jsem věděl, že když se tohle stalo muselo se i stát že tady budu teď stát. Některé věci jsou spojené s osudem a tohle byla jedna z nich. Nechtěl jsem přemýšlet nad tím co by se stalo kdybych teď odešel. Kdybych si to rozmyslel.
Musel bych o tom přemýšlet. Říkat si že to nemusí být konec, že se to časem spraví.
,,Můžeš mi říct co tady dělá ta tráva?''
Jenže některé věci se nespraví tak rychle. Něco se nespraví ….
,,Vypadni!!Nechci tě už vidět!''
….něco vás poznamená už navždycky….
,,Nenávidím tě''
….a vy to nespravíte a nikdo jiný vám nepomůže…
Už jsem se rozhodl. Udělal jsem krok vpřed.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Pip Pip | Web | 3. října 2007 v 15:19 | Reagovat

tak tohle je zajímavý....vypadá to...uf...no krásně

2 Culka Culka | 3. října 2007 v 15:40 | Reagovat

to je smutný :´( ale krásně povedený =)

3 Mirka Mirka | 3. října 2007 v 17:55 | Reagovat

Jak reálně pravdivý příběh

4 Really-Bad-Girl Really-Bad-Girl | Web | 3. října 2007 v 18:01 | Reagovat

Mirka: úplně přesně

5 Pája Pája | Web | 3. října 2007 v 21:33 | Reagovat

Dojemný! Úplně pravdivý!!!!

6 nj nj | 3. října 2007 v 22:00 | Reagovat

miluju taketo veci clovek sa vi so teho uplne vyit a stratit sa v to no proste uyasne

7 Matty Matty | 5. října 2007 v 16:29 | Reagovat

Jůů  tééda sem zwědawá jestli se potwrdí moe teorie!

8 DarkFire DarkFire | Web | 11. října 2007 v 19:07 | Reagovat

Uh! No teda..... trochu jiný hrnek, abych tak řekla. Ale velmi povedené!

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama