4. září 2007 v 17:42 | Ellis
|
/A tady máte ochutnávku z mojí nové story. Takže prosím komentujte a piště názory. Zatím vám sem dávám jen ten začátek:) /
Seděl jsem tam kde vždycky. Vzadu v jídelně. Sám. Pořád mi vrtalo hlavou proč zrovna já musím být ten divný, odstrčený od všech ostatních. Od těch ostatních kteří jsou středem pozornosti a vzhlíží k nim skoro celá škola. Je okolo nich spousta jiných lidí. Mají s kým jít do školy, ze školy, odpoledne jdou s někým dělat úkoly nebo si je nechají udělat od jiných a večer se jdou bavit do nějakého baru nebo klubu, tam někoho sbalí a….
,,Ahoj''Pozdravil mě a sedl si naproti mně.
Ray. Jediný kdo se tu semnou baví a nedělá na mě zhnusené obličeje a nezdrhá pokaždé když mě vidí. Matematický genius. Je ošklivý a všichni se mu zdaleka vyhýbají podobně jako mě. Jeho to ale nějak nebere. Nevadí mu jeho vzhled. Miluje všechny ty svoje vzorečky a rovnice a vůbec se nestará o to co si o něm kdo myslí. Na rozdíl ode mě. Ale mám ho rád. Občas je s ním sranda a pomáhá mi s matikou. Díky tomu jsem ještě nepropadl. Jinak ale není moc hovorný. Právě jako teď. Rýpal se v jídle a nejspíš přemýšlel nad nějakými vzorečky nebo něčím podobným a já se zatím díval někam přes jeho rameno. Přesněji jsem se díval na hlouček tvořený chichotajícími se dívkami. Dělali to skoro každý den. Každá se hrnula aby si mohla sednout ke stolu s Frankem.
Frank Iero. Pche. Nejvíc obletovanej kluk na škole. Seděl tam a okolo banda jeho kámošů. A všude ty holky. Div jsem se z nich nepozvracel. Co bych dal za to abych s ním mohl sedět já. Být jeho kámoš nebo…
Achjo. Byl jsem do Franka zamilovaný. Už od prváku. Věděl jsem že jsem na kluky už předtím, ale prostě se mi jen líbily. Nikdy jsem do žádného nebyl zamilovaný. Ale když jsem prvně uviděl Franka změnilo se to. Je neuvěřitelně dokonalý. A ty zasraný holky to ví!
Celý čtyři roky. A on ani neví, že existuju. Semnou nechtěj mít nic holky natož kluci. A už vůbec ne kluk jako je on. Může mít jakoukoliv holku na kterou si ukáže. A stejně nemám ani malou naději na to že by mohl být gay. A za pár měsíců udělám maturitu a pak už ho možná nikdy neuvidím. Nedokázal jsem si to představit, že bych ho už nikdy neviděl. Kluk kvůli kterému jsem se každej den těšil do tý zasraný školy. Občas jsem o víkendech kreslil jeho portréty. Mám jich plno. Jsou pečlivě schované mezi oblečením ve skříni. Je to k neuvěření. Je tak namyšlený. Skoro nic o něm nevím a přesto všechno ho miluju a nikdy mě neomrzelo koukat na jeho dokonalou tvář. Občas si připadám jako fanatik. Fanatický šílenec, který neustále pozoruje svou oběť a myslí na ní každou vteřinu. Zjišťuje a vstřebává informace.
Vím, že bydlí jen se svou matkou tady v Jersey ve vile, vím dokonce i která to je. Zase jsem si vzpomněl jak jsem ho jednou sledoval protože jsem měl neuvěřitelnou touhu zjistit kde bydlí. Jeho druhé jméno je Anthony. Hraje na kytaru a chtěl by si založit kapelu. Je vegetarián, což mi na něm připadlo úžasné. On vegetarián. Když jsem to zjistil nějak jsem tomu nemohl uvěřit, protože jsem si vážně nedokázal představit že někdo jako on takhle šetří zvířata. Nebo něco podobného.
Všechny tyhle věci jsem většinou věděl od Raye. Nebyl jsem jediný koho doučoval matiku. Takže jsem ještě navíc věděl že mu nejde matika. Občas jsem si přával abych matiku zvládal a mohl ho třeba doučovat. Hodněkrát jsem si to představoval. Představoval jsem si spoustu věcí. Ale věděl jsem s naprostou jistotou, že to co si představuju nikdy nebude pravda. Takže jsem se utápěl ve svých myšlenkách a říkal jsem si, že když to nemůžu mít můžu si to aspoň představovat a že to mi nikdo zakazovat nebude!!
,,Tak se zatím měj…'' ozvalo se a já nepřítomně odtrhl hlavu od Franka.
,,Jo jo, tak ahoj'' rozloučil jsem se s Rayem a on odešel. Chvíli jsem ještě seděl a pozoroval hlouček uprostřed jídelny a pak jsem šel na odpolední vyučování. Měli jsme výtvarku. Rychle jsem něco načmáral a zbytek hodiny jsem ležel na lavici a přemýšlel o tom jaká jsem troska. Styděl jsem se za svoje chování. Měl bych se sebou něco udělat a ne každý den pronásledovat kluka, který ani neví že jsem. Pak jsem usoudil, že poslední dobou moc přemýšlím a že bych toho měl nechat než se pomátnu úplně.
Představoval jsem si jak mi naprosto přeskočí a stane se ze mě šílenec, kterej zabije všechny ty holky uprostřed jídelny abych se dostal k Frankovi kterej se bude bránit a bude utíkat přede mnou jakožto před vyšinutym fanaticky cvokem kterej ho chce jen pro sebe takže nakonec až se mi bude bránit pobodám ho nožem a pak se jako správnýho fanatickýho cvoka podřežu sám aby to bylo co nejvíc dramatické.
Zazvonilo a já se probral ze svých krvavých myšlenek. Sebral jsem si svý věci a neuvěřitelně pomalu jsem se vláčel domů.
užásný, bude ho určitě hodně zajmavý :) už se těším na další díl!!:)