Bitch From Highway Part.7 /END/

9. září 2007 v 15:59 | Ellis |  Bitch From Highway
Kurva. Teď jsem byl zoufalý. Byl jsem naštvaný na Franka, že mě nechtěl vyslechnout a zároveň jsem byl zoufalý protože jsem se o něj bál. Ale co jsem mohl dělat? Frank mě už nechce vidět, nechce se semnou bavit, nechce mě vyslechnout, jsem pro něj zrůda. Neměl jsem nic na práci takže jsem se po chvíli vydal ve Frankových stopách. Sedl jsem si za křoví naproti Frankovu domu a když se setmělo přesunul jsem se blíž. Až pod okna obýváku. Nehrozilo že by mě někdo viděl protože tam bylo křoví také. Děkoval jsem za posedlost vysazovat u každého domku keře. Opřel jsem se o stěnu domu a poslouchal šustění stromů v ulici. V obýváku bylo rozsvíceno a běžela televize. Frank byl teď určitě ve svém pokoji. Představoval jsem si co teď asi dělá. Seděl jsem tam tak celou noc. Byla mi zima a k ránu mrzlo. Byl jsem zchřadlý a pak se otevřeli dveře. Byl to Frank. Šel nejspíš do školy. Měl bílou košili a černé vytahané kalhoty. Pozoroval jsem ho jak se mi vzdaluje. Skoro jsem se zvednul a běžel za ním. Měl jsem tak strašnou chuť se o něj zahřát. Obejmout ho. Ale teď ne.Teď jsem potřeboval zařídit něco jiného. Asi o půl hodiny později se dveře otevřeli znovu. Z domu vyšel Frankův otec. Šel přes trávník do garáže a pak se v půlce cesty zastavil a stál jako kdyby ho najednou někdo zmrazil ledovým dechem. Jeho pohled se stočil ke mně.
,,Co tu chceš?'' sykl. Díval jsem se na něj pohledem plným nenávisti a mlčel jsem zatímco jsem zvedal své promrzlé tělo.
,,Hej já tě znám…ty…'' najednou se na mě vrhl a bouchnul semnou o zeď domu,''co tu chceš kurva? Hm? Chceš mě snad vydírat? Chceš prachy? No? Kurva vem si je a běž!Vypadni odsud!'' Hodil po mě balíček peněz co vytáhl z kapsy a nenávistně na mě koukal.
,,Nechci peníze'' řekl jsem a hodil po něm balíček zpátky. Poodstoupil a nechápavě na mě koukal.
,,Tak co teda?''
,,Chci se jen ujistit, že Frankovi neublížíte''
,,Cože?!''
,,Jo slyšel ste dobře, chci abyste mi slíbil, že neublížíte Frankovi jinak zavolám poldy!''Už jsem byl vážně nepříčetný.
,,Jak to myslíš, jako abych neublížil Frankovi? A jak ho vůbec znáš? On s tebou šukal ty děvko?'' To už jsem byl zase přimáčknutý na stěně domu a tentokrát mě držel pod krkem. Zalapal jsem po dechu.
,,N-ne…já..''
,,Koukej odsuď vypadnout ty hajzle nebo zavolám poldy, rozumíš? Ještě tě jednou potkám v blízkosti mého domu tak budeš litovat. A k Frankovi se už nepřiblížíš, rozuměls mi dobře?'' šeptal mi rozzuřeně do ucha. Bylo to jako ze špatného filmu.Nemohl jsem se ani pořádně nadechnout.
,,J-jo.''Pustil mě a já jsem odtamtud vypadl. Ale nehodlal jsem ho poslouchat. Šel jsem před školu.
Když jsem viděl Franka vycházet z budovy běžel jsem k němu. Změnil směr a chtěl se mi vyhnout.
,,Franku kurva počkej! Omlouvám se, že jsem to zkazil, ale musíš vědět že on ti ublíží! Vím to! On….ah Stůj Sakra!!'' Otočil se na mě a já se zarazil při pohledu na jeho výraz. Tak mě nenáviděl.
,,Franku vážně mě to strašně mrzí….já…nikdy jsem to nechtěl zkazit, ale musíš to vědět, miluju tě. Myslím to vážně Frankie. Miluju…'' Pak jsem si od Franka vysloužil jednu pěst. Moje hlava mi odlítla někam dozadu a já cítil potůček krve jak mi vytéká z nosu.
,,Ne-ří-kej To!!!!''zaječel a utekl pryč. Viděsili mě jeho slzy. I když jsem bolestí skoro neviděl tak jsem postřehl třpyt slz v jeho nádherných očích. Kurva. Připadal jsem si jako vtěrka, ale znovu jsem šel k jeho domu. Cestou jsem se snažil zastavit krvácení. Na beztak už špinavé tričko mi dopadali kapky krve. Připadal jsem si jako feťák. Krvácející. Špinavý. Bolelo mě celé tělo. Obličej. Moje duše byla zničená a srdce zlomené. Mezi krev se přimíchali slzy.
Musel jsem počkat o pár domů dál než přijede Frankův otec. Přijel dost pozdě. Už byla tma a jakmile zaparkoval a vešel do domu vyběhl jsem z úkrytu a vydal se směrem Frankův dům. Závěsy v obýváku byli zatažené, ale přesto mezi nimi prosvítalo světlo. Zase znova běžela televize. Po chvíli jí někdo vypnul. Se zatajeným dechem jsem poslouchal. Nevím co jsem čekal, že se stane ale ve chvíli kdy jsem se chystal sesunout se na trávník jsem uslyšel tříštící se sklo a ránu. Moje srdce začlo zběsile tlouct….co to bylo?
,,……tak když můžeš šukat s nějakym zkurvenym sráčem z dálnice tak můžeš i semnou!!!.....''
Zpanikařil jsem. Slyšel jsem Frankův hysterický pláč pootevřeným oknem, rozzuřený hlas jeho otce a zvuk něčeho rozbíjejícího, zoufalý pokus o útěk, dusot nohou. Rozeběhl jsem se k domovním dveřím a začal hystericky s řevem mlátit na dveře. Ne tohle je jen noční můra. Sakra co sem to udělal? Kdybych s jeho otcem nemluvil tohle by se nestalo!!! Tohle jsem podelal. Jestli Frankovi ublizi nikdy si to neodpustím!
Křik ustal a dveře se otevřeli. Ve dveřích stál Frankův otec. Byl na moment překvapený, že mě vidí a pak jsem dostal pěstí. Už druhou za tenhle zkurvenej den. Svět se mi zatočil a jak jsem spadl krev z nosu postříkala podlahu předsíně Frankova domu. V úzkém pruhu světla jsem viděl Frankovo tělo ležet na koberci v potemnělém obýváku. Kdybych dostal pěstí ve filmu tak bych se zvedl a nakopal otci Franka prdel. Jenže tohle nebyl film a já měl nejspíš přeraženej nos.
Ztratil jsem vědomí a když už jsem se probíral všude kolem byli červenomodrá blikající světla. Někdo mě táhnul studeným nočním vzduchem. Hlava mi třeštila a já pořád nevěděl kde jsem a kdo mě drží. Pak jsem uviděl policejní auto. Někdo mi zatlačil hlavu dolů a já se ocitl na zadní sedačce policejního auta. Z každé strany vedle mě seděl polda a já zjistil že mám spoutané ruce. Chtěl jsem křičet ať mě pustí ale bolela mě tvář. Krev na obličeji mi zaschla a já měl kůži nepříjemně staženou. Byl jsem dezorientovaný a už si nepamatuju jak jsem se dostal do výslechové místnosti v policejní budově.
,,……….Byl jsi obviněn z násilného vniknutí do domu. Můžeš mi říct proč si napadl toho chlapce?'' Hlas jakoby někdo pouštěl z dálky. Vniknutí? Násilí? Napadnutí? Nechápal jsem. Hlava mi neustále padala na desku stolu a někdo zamnou mi jí vždycky zvednul tím že mě zatahal za vlasy. Po nekonečném křiku a obviňování z toho co nebyla pravda jsem omdlel. Shodil to na mě. Všechno si to vymyslel. Já mu neublížil. Nikdy bych Frankovi neublížil. Chtěl jsem mu pomoct. Viděl jsem různé obrázky a barvy. Míhali se mi před očima a jak se objevili zase zmizeli.
Někdo mi přes noc očistil obličej. Probudil jsem se ve vězeňské cele. Chvíli jsem jen ležel a snažil se rozpomenout co se to stalo. Jakoby se to stalo hodně dávno. Jen bolest mi připomínala, že se to odehrálo jen před pár hodinami. Bylo tam malé zrcátko připevněné na stěně. Pomalu jsem vstal a došel k němu. Nos jsem měl mírně na křivo a pod levým okem a na tváři jsem měl velkou barevnou modřinu, která začala nabírat tmavě fialovou místy nažloutlou barvu. Opatrně jsem se jí dotkl a přejel prstem až k nosu. Bolestí jsem sykl. Určitě je zlomený. Za nějakou hodinu přišla ostraha. Vyvedl mě z cely a vedl mě nějakými chodbičkami ven.
,,Nic jsem neudělal já..''
,,Tvoji rodiče zaplatili kauci a odvezou si tě domů….takže mlč!'' Asi jsem dostal další ránu do hlavy. Tentokrát palicí. Moji rodiče?!! Hlídač mě vyvedl ven z budovy. Stálo tam malé otřískané auto. Poznal jsem ho. Začal jsem se zmítat. Chtěl jsem utéct, ale hlídač mě držel pevně. Dovedl mě až k autu kde stál můj otec.
,,Pusťte mě!!'' křičel jsem a do očí se mi valily slzy.
,,Ahoj chlapče…chyběl si nám''řekl můj otec a mě zamrazilo. Hrál milý ton ale v jeho očích byla jen nenávist. Násilím mě vtlačil do auta a jakmile šlápl na plyn řekl,''to si ještě vyřídíme.''Napadlo mě jestli bych raději neměl vyskočit z auta. Celou cestu domů jsem seděl schoulený na zadní sedačce. Vyděšený. Sám. Zlomený.
Zastavil na nějakém opuštěném místě a vypnul motor. Vyděšeně jsem vzhlédl a chtěl utéct. Ten hajzl zamknul auto zevnitř a z přední sedačky sklouzl ke mně na zadní. Bránil jsem se. Škrábal jsem tak abych mu vypíchl oči, kopal jsem a kousal…Udělal jsem mu pár škrábanců na tváři. Kopnul jsem ho do břicha ale on mě zatlačil na sedačku a zalehl mě. Křičel jsem. Jednou rukou mi zacpal pusu a mě se hlava rozskočila bolestí když mi zmáčkl nos. Ječel jsem nahlas a snažil se ho kousnout do ruky. Jeho druhá ruka sjela k jeho kalhotám a on si je začal rozepínat. Začal jsem se svíjet víc. Jeho hnusnej ksicht jsem přes slzy neviděl.
,,Myslíš si, že nevím kde jsme přestali?''zašeptal. Ne. To mi přece nemůže udělat. Nenáviděl jsem ho. V poslední vteřině zoufalosti jsem sebral všechnu sílu a odvahu co mi zbyla a s veškerou snahou jsem se vzepřel a vyprostil ruce z jeho sevření jelikož mi je teď nedržel tak pevně svým tělem kvůli tomu že jedna jeho ruka mi zacpávala ústa a druhá mi stahovala kalhoty.
Zaryl jsem mu nehty hluboko do kůže na obličeji. Zavyl bolestí a v tom okamžiku povolil veškeré usíli mě držet. Chtěl jen dostat moje ruce ze svého obličeje. Škrábal jsem dál a bušil jsem do něj pěstmi. Vyprostil jsem své nohy a začal ho skopávat na opačnou stranu sedačky. Byl bezmocně namáčklý na protější okýnko a já zuřivě kopal a rozmačkával mu jeho ksicht o okýnko. Přes krev už za chvíli nebylo vidět. Otevřel jsem dveře a vykopnul ho ven. Nepřestával jsem ho mlátit. Sebral jsem nejbližší klacek co ležel u silnice a mlátil do něj dokud jsem se neunavil. Stál jsem nad ním se zakrváceným klackem v ruce a díval jsem se na něj. Vůbec mi ho nebylo líto. Byl zrůda a nenáviděl jsem ho. Byl mrtvý. Klacek jsem odhodil do pole a jeho jsem vzal zpátky do auta. Auto jsem odvezl do nejbližšího lesa a a mrtvolu jsem zaházel kamením v nejbližší jámě. Najdou auto i jeho. To jsem věděl. Ale mě nenajdou. Byl jsem asi půl hodinu cesty za městem. Nemohl jsem si nic stopnout protože bych svým zakrváceným oblečením vzbudil pozornost. Byl jsem uprostřed ničeho takže jsem se rozhodl jít pěšky. Šel jsem podél silnice a značek. Kilometry mi ubíhaly pod nohama a já měl před očima jen bílý pruh kterého jsem se držel očima abych se nezamotal a neupadl. Byl jsem naprosto vyčerpaný po všech stránkách. Každý můj kousek těla bolel. Každá myšlenka. Zabil jsem člověka. Jestli mě najdou bude můj život ještě víc v sračkách. A to už teď jsem cítil, že každou chvílí zešílím. Ale držel jsem krok, nepřestával jsem jít protože ještě tu byl Frankie. Auta projíždějící okolo mě míhaly jako velké černé šmouhy. Zpátky jsem přišel a už se stmívalo. Už zdálky jsem nezpozoroval žádné světlo. Konečně jsem byl tady. Dech se mi zrychloval jak jsem se přibližoval k domu. Šel jsem tak aby náhodný pozorovatel nespatřil z okna. Spíš konkrétní osoba a tou byl Frankův otec. Potichu a opatrně jsem se dostal pod okna obýváku. Vevnitř bylo zhasnuto. Obešel jsem tedy dům a přelezl zídku přes kterou jsem tehdy utekl když jsem Frankova otce poprvé spatřil. Přeběhl jsem zadní dvorek a vyzkoušel dveře. Bylo zamčeno. Zkusil jsem hodit pár kamínků Frankovi do okna, ale nikdo nevykoukl. Vykašlal jsem se na opatrnost a přilepil tvář na okno v přízemí. Nic jsem neviděl. Žádné světlo ani pohyb. Když jsem se neúspěšně pokusil otevřít okno v přízemí vzdal jsem to. Zaklepal jsem na sousední dům. Dveře se otevřeli a já koukal do tváře nějaké dámě ve středních letech. Poodstoupil jsem od dveří dál do tmy aby si nevšimla mého oblečení.
,,Dobrý večer, já…já hledám Franka Iera….bydlí tady vedle, ale teď tam nikdo není…nevíte kde…''
,,No Frankův otec ráno sbalil a všichni někam odjeli. Asi se odstěhovali''
,,A nevíte kam?'' Vykřikl jsem když se už chystala zavřít dveře.
,,Ne to netuším''
,,Nemáte na někoho aspoň číslo?''
,,Ne lituji..'' A zaklapla dveře. Odstěhovali se. Už se nedalo popsat nebo říct jak jsem se v té chvíli cítil. Veškerá zoufalost přesáhla kritické body. Moje bolest byla tisíckrát větší. Duše rozcupovaná na tisíce kousků. Moje srdce přestávalo bít. Zhroutil jsem se na chodník před domem s veškerou mou bolestí. Ale já to teď nemůžu vzdát!
Ještě během toho večera jsem obešel všechny domy v ulici a ptal se na nějaký kontakt na Franka nebo klidně i na jeho otce. Ptal jsem se kam mohli jít. Nikdo nic nevěděl. Druhý den jsem se ptal ve škole. Jenže pak jsem si začal uvědomovat, že čím dýl ze tu zdržuju tím větší šance je že mě začne hledat policie a pak mě najde. A to já nechtěl. Chtěl jsem prohledat každý kousek těhle zkurvených států a najít Franka. Dlužil jsem mu to.
***
Od toho dne jsem Franka už neviděl. Ukradl jsem nějaké peníze staré paní z parku a koupil jsem si za to oblečení. Vrátil jsem se do toho lesa. Bylo to ode mě riskantí ale naštěstí to tam ještě nikdo neobjevil. Mrtvolu mého otce jsem nacpal do kufru a odjel jsem k řece kde jsem auto utopil. Snad jen tak nevyplave. Pozoroval jsem ho jak se naplňuje vodou a teprve až poslední bublinky dorazili k hladině šel jsem směrem k silnici kde jsem si stopnul nějakou dodávku a nechal se odvézt tím směrem kterým řidič jel. Vím že ho nemám šanci nikdy najít. Ale chtěl jsem to aspoň zkusit a předstírat, že mám naději.
,,Kam to bude?''
,,Kamkoliv jedete''odpověděl jsem a zavřel oči.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 ---------- ---------- | 9. září 2007 v 16:34 | Reagovat

konešně už sem se nemohla dočkat a kdy bude pokráčko im not okay?

2 Miki Miki | Web | 9. září 2007 v 17:24 | Reagovat

aaa já budu brečet a takový otevřený konec.....krásný úžasný

3 maki maki | 9. září 2007 v 17:36 | Reagovat

ááááááááá je to nádherný. chtělo by to druhou řadu :o)

4 Bloody Kisses Bloody Kisses | Web | 9. září 2007 v 18:15 | Reagovat

DRUHA RADA...... prosiim ja som zufala... ,'( prooooosiiiim ten koniec som necakala ;( pliiiiis druhu raduuuu ;( ne krasne  smutne ja reveem ;( musia sa najst prosim dajte druhu radu prosim to nemozte takto nechat prosiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiim pliis vazne dajte druhu raduuuuuu

5 MarťuŁe MarťuŁe | Web | 9. září 2007 v 18:26 | Reagovat

to je krásný..akorát brečím..je to smutný..bolestivý. Strašně ráda bych cchtěla, aby byla druhá řada, prosím!:)

6 Nii Nii | 9. září 2007 v 18:58 | Reagovat

tak takej konec sem vážně nečekala...sem už asi moc zvyklá na všechny ty happyendy, že nedokážu překousnout jinej konec......ale je to hezky napsaný ;))

7 Anaj Anaj | Web | 9. září 2007 v 19:06 | Reagovat

"...předstírat, že mám naději."  To je neskutocna veta. Uplne krasna :)) Ako cela poviedka. Len som zufala z konca, ale lepsi otvoreny, nez uplne zly :D

8 MissNovember MissNovember | Web | 9. září 2007 v 19:10 | Reagovat

si fakt děláš srandu,takhle to ukončit/neukončit...krásná story,a připojuju se k žadatelum o druhou řadu,jelikož takovejhle neuzavřejnej konec byl fakt zákeřnej...já přece nemůžu žít s tim,že nevim co se stalo s frankem XD

9 Ellis Ellis | 9. září 2007 v 19:52 | Reagovat

Díky za komenty.....já teda mám v plánu napsat druhou řadu to si piště!!:D ale nejdřív si jí promyslím a nechám vám tehle příběh vstřebat. A jinak na pokračování Im not okay dělám...zítra jedu pryč takže ve vlaku budu psát a pak to přepíšu takže myslím tak ve čtvrtek nebo ve středu:)

10 janca janca | 10. září 2007 v 14:25 | Reagovat

hej to je vážně úžasný!a sem ráda,že budeš dělat aj druhou řadu protože bych ráda věděla co se stalo s Frankiem:-)

11 DarkFire DarkFire | Web | 22. září 2007 v 15:01 | Reagovat

! Teda tak tohle jsem nečekala- a teď to myslim opravdu vážně.... no je mi z toho mizerně a smutně i za Geeho...

12 Maggie Maggie | 3. října 2007 v 0:24 | Reagovat

Ne, fakt NE!!!prosím dodělejte tomu někdo pokračování!!!PROSÍM!!

13 sharlotte sharlotte | Web | 29. prosince 2007 v 0:39 | Reagovat

Jéé to je krásný!! Sem moc ráda, že se chystáš na tu druhou řadu! =)

14 Anaj Anaj | Web | 3. ledna 2008 v 17:38 | Reagovat

citat to uz cele treti krat.. a nemam slov.. krasa :D

15 Dangerous Girl Dangerous Girl | Web | 6. ledna 2008 v 12:38 | Reagovat

Nádherný.

16 Skye Skye | Web | 19. ledna 2008 v 1:48 | Reagovat

krásný, hrozně smutný.... ještě že bude druhá řada!

17 SlcahhhTere(MegaBulva) SlcahhhTere(MegaBulva) | 19. ledna 2008 v 10:15 | Reagovat

To je jak z nějakýho kriminálního psychotrileru:D:D:D

úúúúúúúúúúžasný:D:D mohla bys napsat knížku:D:D

18 JitkaVampire JitkaVampire | 12. května 2008 v 16:18 | Reagovat

já se přimlouvám za druhou řadu!!!tenhle příběh si zaslouží happy end!!!

19 Symphony Symphony | Web | 25. července 2008 v 12:03 | Reagovat

Ano, druhá řada by mohl být dobrej nápad, ale jen pokud by to  podezřele rychle nedospělo k happyendu. Ovšem...fakt zajímavá zápletka :)

20 Laivine Laivine | Web | 28. září 2008 v 23:48 | Reagovat

Já se dneska pořád snažím něčím rozveselit, ale pořád narážim jen na samé smutné povídky. Bylo to moc krásný, vážně úžasně píšeš.

21 Jannica Jannica | Web | 4. dubna 2009 v 12:43 | Reagovat

Budu doufat, že se zase někdy potkaj...

Smutný konec, ale nádherný, opravdu.

Píšeš skvěle, až zase budu mít chvíli čas na čtení tak se sem určitě vrátím:)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama