20. srpna 2007 v 10:47 | Ellis
|
,,Fakt si to nemyslíš?''Koukal na mě těma jeho velkýma očima..
,,Ne nemyslím..''řekl jsem potichu, ale už mi ten rozhovor začínal být nepříjemný,''Hele poslyš Franku,já chápu tvůj problém, ale sám mám svoje vlastní problémy a nemůžu ti tady vysvětlovat jak správně šukat nebo tak, já…''zarazil jsem se když jsem uviděl, že se jeho oči lesknou. Hned sklopil pohled.
,,A-ale platím ti za to…''Povzdechnul jsem si. Právě to jsem věděl. Jenže ten kluk se mi líbil a mě nebyla příjemná představa, že si platí za to abych ho zbavil panictví. Chtělo se mi zdrhnout klidně i bez peněz.
,,Měl bych jít…''řekl jsem přiškrceně.On ke mně vzhlédl.
,,No skvělý…bezva…tak běž!!''poslední slova už křičel.Vytáhl z kapsy dvě bankovky, hodil mi je na stůl a odešel z obýváku,''Cestu ven najdeš'' slyšel jsem ještě.Bylo mi vážně hrozně. Zvedl jsem se a zvedl jsem se k odchodu. Otevřel jsem domovní dveře a vykročil zpět do deště. Peníze jsem mu tam nechal.
***
Přesně jak jsem čekal tak jsem nastydl. Dostal jsem rýmu, kašel…myslím že mám i teploty. Je mi mizerně. Skoro jsem ani nedošel na silnici. Občas u mě někdo zastavil, ale když viděl v jakym stavu jsem tak většinou zas odjel.Na silnici jsem přestal chodit tři dny po tom co jsem byl u Franka. Trochu jsem se bál že by mohl jet kolem. Pořád se mi vracela jeho ukřivděná tvář…
Po týdnu jsem na něj zapomněl. Přesně po tom týdnu co jsem se v horečkách svíjel pod někde pod mostem. Myslel jsem, že brzo umřu. Lidé přece v minulosti na něco takového také umírali. V záchvatech bolestí jsem plakal. Ptal jsem se v duchu proč zrovna já? Proč mám takový život? Proč?Proč?Proč? Pořád dokola. Když se mi po čtyřech dnech udělalo líp usoudil jsem, že radši já budu mít takový život než někdo jiný. Nikomu bych tohle nepřál. Pak jsem se během dvou dnů uzdravil úplně. Sice jsem ještě trochu pokašlával, ale už jsem se odvážil jít na dálnici. Doufal jsem, že mi zastaví někdo kdo mě u sebe pak chvíli nechá a já budu mít čas najít nějaké léky. Peníze jsem měl už jen minimálně a to mi na žádné léky nestačilo.
Stál jsem tam dvě hodiny. Už mě začli bolet nohy. Podíval jsem se na sebe. Byl jsem špinavý od prachu a hlíny a páchnul jsem potem.
Už zase jsem začal propadal zoufalství. Byl minimální provoz. Stál jsem tam ještě další tři hodiny a těsně předtím než jsem to chystal vzdát u mě zastavilo auto.
,,Ahoj''nejdřív jsem nevěděl, ale pak jsem si vzpomněl proč jsem vlastně nastydl a onemocněl.
,,Ahoj Franku..''pozdravil jsem ho a pomalu jsem odcházel pryč. On ale jel pomalu vedle mě.
,,Gerarde počkej…''
,,Co chceš Franku?''Nepřestával jsem jít.
,,Nastup si prosím''
,,Cože?!''to jsem se už zastavil,''Proč?Já..''
,,Gerarde prosím…dám ti kolik budeš chtít..prosím…šetřil jsem si na tebe celou věčnost..''Zasekl se a zčervenal. Začal jsem se smát.
,,Proboha jak dlouho mě tu sleduješ?'' Nepřestával jsem se smát.
,,Už je to pár měsíců..''to jsem se smát přestal,''Vážně se mi líbíš…''odmlčel se a čekal co já řeknu, ale jen jsem na něj koukal,''Prosím nastup…já zaplatím ti…můžeš u mě jen být a nemusíme dělat tamto..''Začal jsem přemýšlet. On to asi vážně myslel Vážně!!S nadějí a zoufalstvím na mě koukal. Vlastně..proč ne? Mohla by to být změna. Už jsem nechtěl dál šlapat. Ale nechtěl jsem z něj tahat prachy pro nic za nic. Nakonec jsem stejně váhavě otevřel dveře a sedl si vedle něj. Zářivě se na mě usmál.
,,Rodiče zase nejsou doma?''Zasmál jsem se.
,,Ne..''
Cestou mi vyprávěl o svých rodičích. Jak pořád pracujou a že je většinou pořád sám doma. Vystoupil jsem před jeho domem a on odemkl dveře. Tentokrát se mu ruce netřásli.
,,Mohl bych se osprchovat prosím?'' Zeptal jsem se.
,,Jo no jasně, koupelna je nahoře..''Šel jsem teda nahoru do koupelny. Svlíkl jsem se a vezl pod sprchu. Pak když jsem vylezl mi došlo že na sebe nemůžu znova hodit to svoje oblečení. Obmotal jsem si kolem sebe ručník a vykoukl ze dveří koupelny. Ale Frank byl rychlejší. Na takovym malym stolečku naproti koupelně ležela hromádka čistého oblečení. Hodil jsem to na sebe a sešel dolů. Frank zatím připravil nějaké jídlo a dával ho na stůl.
,,Chceš si pustit nějaký film?''zeptal se a já jen stěží zadržoval jak mě tohle všechno dojalo a záviděl jsem mu jeho život.
,,Franku nemusíš mi za to platit…vážně ne…''Podezřívavě na mě koukl jako by čekal, že chci zase zdrhnout.
,,Teď to neřeš a pojď se najíst….ok?''
,,Ok''
Jedli jsme a dívali jsme se na film. Frank Pak trval na tom abych u něj zůstal přes víkend, že mi dá všechny prachy co si našetřil.
,,Franku to nemusíš…já ty prachy nechci..''
,,Ale potřebuješ je víc než já…vem si je a nemusíš už šlapat..''
,,Ale Franku já je nechci!!!''Trhnul sebou,''Promiň…nechtěl jsem křičet. Ale ty peníze si od tebe vážně nevezmu. Už nechci za nic peníze. Musím si najít prostě normální práci.''Frank nic neříkal. Jen rezignovaně pokrčil rameny a peníze položil na stůl jako kdybych si to měl snad rozmyslet.
Frank trval na tom že se musím podívat na nového Harryho Pottera takže jsme zalezli do obýváku a Frank pustil dývko. Konečně po dlouhé době mi bylo fajn.
Jupí končně pokráčko!
A já fakt už nevim jakej superlativ použít, abych neopakovala sebe a všechny ostatní co tu komentujou... Prostě úžasný!